Boj s Bohem

Avšak
existuje jiný druh modlitby-boje, mnohem choulostivější a
nesnadnější, a to je boj s Bohem. Ne s vlastní myslí, ale s Bohem. K
tomu dochází, když Bůh tě žádá o něco, co tvá přirozenost není
ochotna Mu dát, nebo když Boží jednání se stane nepochopitelným a
zarážejícím. Job znal tento boj. Možná, že ho poznala i Maria v
některých chvílích svého života, jako např. pod křížem. Ale poznal ho
zejména Ježíš v Getsemanech. On - je psáno - vydaný napospas úzkosti
se modlil ještě intenzivněji (Lk 22,44). Schvácen úzkostí Ježíš se
nepřestává modlit. Stává se vrcholným příkladem vytrvalé modlitby.

Ale
proč bojuje Ježíš? Zde je to velké poučení, které si potřebujeme
osvojit. Bojuje ne proto, aby podřídil Boha své vůli, ale aby
podřídil svou lidskou vůli Bohu. V bibli je jedna podobná situace,
která umožňuje změřit rozdíl mezi Ježíšem a každým jiným modlícím se.
Jedná se o Jákoba, který bojuje s Bohem (Gn 32.23-33). Tento boj se
odehrává v noci, na druhé straně potoka Jabbok, právě tak jako boj
Ježíšův se odehrává v noci za řekou Cedron. Ale proč bojuje Jákob s
andělem ve své modlitbě? "Nenechám tě odejít," říká, "dokud
mi nepožehnáš", to znamená, dokud neučiníš, oč tě prosím. A
ještě: "Řekni mi své jméno". Je přesvědčen, že bude-li mít
to jméno, bude moci jeho silou, použitím moci, kterou dává znalost
Božího jména, zvítězit nad bratrem, který ho pronásleduje. Ale Bůh mu
požehná, aniž by mu dal své jméno.

Jákob
bojuje, aby podřídil Boha své vůli; Ježíš, aby se podřídil vůli Boží.
Komu se podobáme my, když se modlíme v dobách úzkosti? Nejčastěji,
uvědomme si to, se podobáme Jákobovi, člověku Starého zákona, ne
Ježíšovi. Bojujeme, aby nám odejmul ten kříž - spíš než o to, abychom
ho mohli nést spolu s Ním. Ale i výsledky obou modliteb jsou
rozlišné. Jákobovi Bůh nedá své jméno, které je symbolem Jeho moci,
ale Ježíšovi dá jméno, které je nade všechno jméno a s ním všechnu
moc (Fil 2,11).