Bože, promluv

Jednou byl jeden muž, který vyzýval Boha, aby promluvil.
„Zapal keř, jako jsi to udělal pro Mojžíše, Bože. A já tě budu následovat.
Zboř zdi, jako jsi to udělal pro Jozua, Bože. A já budu bojovat.
Utiš vlny jako jsi to udělal v Galileji, Bože. A já budu naslouchat.“

Tak si ten muž sedl ke keři, vedle zdi, blízko moře a čekal na Boha, až promluví.
Bůh toho muže slyšel a odpověděl mu.

Poslal oheň, ne na keř, ale na církev.
Zbořil zeď, ne z cihel, ale z hříchu.
Utišil bouři, ale ne na moři, na duši.

A čekal na mužovu reakci. Čekal… A čekal… A čekal.

Ale protože se ten muž díval na keře, ne na srdce,
na cihly a ne na životy,
sledoval moře, ne duše, dospěl k závěru, že Bůh nevykonal nic. Konečně pohlédl k Bohu a zeptal se: „Ztratil jsi svou moc?“

A Bůh pohlédl na něj a řekl: „Ztratil jsi svůj sluch?“