Boží čekání

Boží čekání

Překvapí nás, když objevíme, že mé, naší naději předchází Boží čekání na nás! Ano, Bůh nás miluje a právě proto čeká, že se k Němu vrátíme, že otevřeme srdce jeho lásce, že vložíme svou ruku do té jeho a rozpomeneme se na to, že jsme jeho děti. Toto Boží očekávání naši naději vždy předchází, právě tak jako jeho láska, která nás dostihuje jako první (srov. 1 Jan 4,10). V tomto smyslu se křesťanská naděje nazývá „teologální“, protože Bůh je jejím zdrojem, oporou a cílem. Jak velkou útěchou je toto tajemství: můj Stvořitel vložil do mého ducha odraz své touhy po životě všech! Každý člověk je povolán doufat a tím odpovídá na očekávání Boha ve vztahu k němu. Zkušenost nám říká, že tomu tak opravdu je. Co jiného žene svět kupředu než důvěra, kterou Bůh skládá v člověka? [...] Každé dítě, které se narodí, je znamením důvěry Boha v člověka a přinejmenším implicitním potvrzením naděje, kterou člověk chová v budoucnost otevřenou k Boží věčnosti.

Homilie při prvních nešporách 1. neděle adventní, 1. prosince 2007

Ukázka je z knihy O víře, naději a lásce
, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.