Co dnes Bůh praví církvím? I.

Poselstvím Bible je, že Bůh je mezi námi a promlouvá k nám. Máme tam zaznamenáno, co Bůh sděloval během staletí - vždyť "Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků". (Žid. 1,1)

On promlouvá různými způsoby a na různých místech. S Mojžíšem hovořil hromovým hlasem na hoře Sinaj. K Eliášovi mluvil hlasem tichým a jemným. K Samuelovi se Jeho Slovo stalo v chrámu a v noci. Bůh k nám mluví stále a zve nás, abychom Mu naslouchali celou svou bytostí. Je politováníhodné, že jsme si před Jeho hlasem zacpávali uši a mnozíse k němu obrátili zády. A k tomu říká Bůh celkem ostře - „Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.“ (Jer 5,21).

Žijeme dnes v prostředí hlučném a zmateném, hudba se žene jako voda potrubím na veřejná prostranství, bouřlivý proud populární hudby se valí z rádia a nepřetržitý zvuk nás dostihuje na ulicích díky našim přenosným přehrávačům a zdánlivě nekonečným hovorům mobilními telefony.

V naprostém kontrastu k současné situaci zaznívají slova Matky Terezy: „Bůh má rád ztišení.“ Aby zdůraznila, že v modlitbě není nejdůležitější, co my řekneme Bohu, ale co On říká nám, dodává: „Chceme-li se opravdu modlit, musíme se nejprve naučit poslouchat, neboť právě v tichu slyšíme Boží hlas… potřebujeme najít Boha a to není možné v hluku a neklidu.“

Ježíš, dobrý pastýř, nám ukazuje, že Jeho ovce poznají Jeho hlas a budou mu naslouchat. Proroci hlas Boží slyšeli jasně. Ezechielovi Bůh pravil: „Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím.“ (Ez 2,8). A Izaiášovi řekl: „Jdi a řekni tomuto lidu...“ (Iz 6,9). Amosovi řekl: „Prorokuj mému lidu“ (Amos 7,15). Gedeona poslal: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele. Hle, já tě posílám.“ (Sd 6,14). Boží jazyk je srozumitelnější, než si mnozí z nás dokážou představit. Také Ježíšova slova byla jasná - ‚pojď‘, ‚jdi‘, ‚pros‘, ‚hledej‘, ‚tluč‘, ‚následuj‘, ‚pokoj‘. Často je pro nás pokušením, že jednoduché a přímé Ježíšovo povolání zkomplikujeme a zamlžíme.

Pomalu si v tomto světě plném napětí a tlaků začínáme uvědomovat, že pokud nebudeme sami v tichu, Boží hlas neuslyšíme. Toto zjištění se zrcadlí i v nové oblibě praxe kontemplativní modlitby. Metropolita Anthony Bloom říká „Dokud se naše duše neztiší, nebudeme mít žádná zjevení, neboť teprve když nás ztišení přivede do Boží přítomnosti, navštíví nás jiný druh ztišení, mnohem absolutnější; mlčení duše, která nyní už nejen mlčí a je usebraná, ale je v úžasu a v uctívání vlastní přítomnosti Boha." Otec Lev vyzýval každého křesťana, aby naslouchání Bohu věnoval mnohem více času. Říkával: „Dovol mi mlčet, aby byl slyšet pouze Tvůj hlas.“ Ladislaus Borus si všímá toho, že „v Kristovi vládla úžasná tichost. Jeho duše naslouchala.“ A stejně nás napomíná i žalmista „Utište se a uznejte, že já jsem Bůh.“ Boží poselství zní jasně: “Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi!“ (Iz 55,3).

Co tedy dnes skrze svého Ducha praví Bůh církvím? Když se na jednom z našich velkých setkání Maranatha, je to už před nějakým časem, sešel ze zahraničí tým asi 30 křesťanů z církve katolické i církví protestantských ke sdílení společné víry, zamýšleli se nad odpovědí právě na tuto otázku. Byl to den naplněný velikou nadějí a Boží výzvou, odpověď shromážděných byla plná moci. A stejné poselství se neslo z Asie, zemí Středního Východu, Afriky, Karibských ostrovů, Jižní Ameriky i z mnoha míst v Evropě: „Bůh dnes volá svůj lid zde, ve Velké Británii, aby se probudil, naslouchal Božímu slovu a poznal skutečně vážnou krizi, do jaké se náš národ i církve u nás dostaly.“ Každý z řečníků, kteří toho dne promluvili, volal po novém přijetí a utvrzení se v neoddiskutovatelných pravdách Evangelia. Tak Samuel z Ghany nás burcoval slovy „Probuďte se! Vaše sny se staly skutečností - Bůh otřásá vaším národem.“ Mylena z Peru nám připomněla, že „musíme hlásat jasnou pravdu o Ježíšovi - neboť pouze pravda má moc nás osvobodit“. „Nastal čas, abychom zvěstovali Krista s větší smělostí a jedním hlasem,“, promlouval k nám další řečník. Arnold z Ugandy nás nabádal: „Musíme prosit Boha o odpuštění hříchu našeho rozdělení - bez pokory se průlomu nedočkáme. Bůh sám chce skrze pokání očistit naši zem.“ Nemin, který dorazil z Egypta, měl pro nás slovo: „Naše nejednota je naší ostudou. Musíme znovu začít s Ježíšem, On je naše první láska.“ Naše církve budou nepochybně nesmírně požehnány právě skrze bratry a sestry z různých končin světa. Byli to oni, kdo tak rychle rozpoznali duchovní bídu ve Spojeném Království a my jsme byli jasně povzbuzeni ke znovuobjevení Ježíšovy moci, se kterou uzdravuje nemocný lid i zkaženou společnost.

Tváří v tvář všeobecné rozšířené únavě a apatii můžeme nyní znovu napřít svou pozornost k úžasným listům adresovaným sedmi církvím v Asii, jak je nacházíme v knize Zjevení. Boží Duch mluví jasně k těm, kteří v oné době byli plní pochyb, zklamání a snad i beznaděje. Jako tehdy církvi ve Filadelfii říká i nám: „Drž se toho, co máš.“ (Zj 3,11). Pro církve a společenství, které usínají a strmě padají, je poselství stejné jako pro církve v Sardinii: „Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření...“ (Zj 3,2). Pro ty, kteří přešlapují na rozcestí a nejsou ochotni se cele vydat Bohu a Jeho království, zní neúprosná a provokující zpráva, jakou slyšeli v Laodicei „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“(Zj 3,15-16). Tato Boží zjevení církvím v Asii byla zároveň varováním i naléhavou výzvou k obrácení. Dopis církvi v Efezu se zajisté týká i nás. Naše ne-obrácení a ne-vyznání potřeby Boží milosti má vážné důsledky: „Přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.“ (Zj 2,5).

Zatímco církev ztrácí svůj vliv a mladí lidé ji hromadně opouštějí, náš národ zažívá obrovskou krizi, jejímž důkazem jsou rozpadlé rodiny, drogová závislost a nadužívání alkoholu, rostoucí násilná kriminalita i rafinovaně se rozmáhající pornografie. A do toho přichází od Boha jasné vybídnutí, abychom se současné krizi v církvi a národě postavili.

Skupina křesťanů u nás při jedné příležitosti nedávno navštívila Horní i Dolní sněmovnu parlamentu a mocně promluvila k přítomným, aby touto cestou uvědomili národ o současné situaci. Po tomto vystoupení se katolíci spolu s protestanty a členy dalších církví sešli v mariánské kapli ve Westminsterském paláci a modlili se za milost obrácení pro naši zem.

Nutným předpokladem pro obnovu víry je zajisté uznání hříchu a obrácení.

V okamžiku, kdy poklekneme před Bohem, můžeme Jeho hlas zaslechnout s velkou jasností. Jakožto křesťané plní naděje dobře víme, že Bůh může proměnit každou kletbu v požehnání a učiní to tehdy, když před Něj předstoupíme ve své slabosti. On nás posílí. Jeho zaslíbení je věrné a jisté - „Budete naplněni silou Ducha svatého, který na vás sestoupí“ (Sk 1,8).