Čtení 7. týdne v mezidobí - 2. neděle postní

pondělí 17. 2.

Gn 4,1-15.25

Někteří se přou s Kristem výslovně. Jiní se sice také přou, ale nechtějí to přiznat - nechávají to v sobě “probublávat”. Cestou není držet pod pokličkou nespokojenost, ale promluvit si o tom s Kristem tváří v tvář - jako přítel s přítelem.

úterý 18. 2.

Gn 6,5-8; 7,1-5.10

Bůh promlouvá i skrze události - i skrze ty nejběžnější (apoštolové se bavili o tom, že nemají chleba). A během dne neškodí se občas zastavit a pouvažovat, zda Bůh ke mně nepromlouval … skrze obyčejné události.

středa 19. 2.

Gn 8,6-13.20-22

Uzdravení, osvobození od různých závislostí či hříchů - to často Pán dává postupně. A na mně je, abych trpělivě vytrvával a neodcházel od Pána - nespokojený a zklamaný.

čtvrtek 20. 2.

Gn 9,1-13

Chtít manipulovat s Bohem - toho jsme schopni také my: kdykoli v modlitbě Bohu “vnucujeme”, jak má jednat (co nám má dát). Manipulace však není cestou …

pátek 21. 2.

Gn 11,1-9

Jít za Kristem vyžaduje ochotu … ztrácet: svoje pohodlí, svoje představy o budoucnosti a o využívání svého majetku.

sobota 22. 2. Svátek Stolce sv. apoštola Petra

1 Petr 5,1-4

Ty jsi Mesiáš, Zachránce! Toto vyznání není pouze výsadou “Petrovou”, ale všech těch, kdo věří v Krista. A toto vyznání může být i pro mě skalou ve zmatku, v hledání, v nejistotě …

neděle 23. 2.

2 Kor 1,18-22

Mk 2,1-12

“Bůh Abrahámův, Izákův a Ježíšův” nám už připadá všední? Pak se pořádně začtěme do Izajášova textu!

1. čtení Iz 43,18-19.21-22.24b-25

Vyjití z Babylónu je něco tak nového, že zastiňuje i velký čin exodu z Egypta. Toto vysvobození je náznakem, že Bůh odpouští hřích, který byl právě příčinou babylónské nadvlády.

2. čtení 2 Kor 1,18-22

Pavel se snaží rozptýlit nedorozumění vzniklé mezi ním a Korinťany: Tito ho obviňovali z nestálosti, protože nesplnil svůj původní slib, že by k nim zavítal. Pavel na to odpovídá, že jeho slovo nebylo dvojznačné a nejisté, ale naopak jednoznačné - po vzoru Kristově. I ten byl vždycky jednoznačný a přímý. A skrze Kristovu “přímost” jsme uschopňováni k jednoznačnému “ano” vůči Božímu slovu.

Evangelium Mk 2,1-12

V tomto úryvku se odehrává zjevení Kristovy moci: nejen skrze slovo, ale i skrze čin dotvrzující slovo. Navíc se Kristus ukazuje také jako ten, který (podobně jako Bůh) čte v lidských srdcích.

pondělí 24. 2.

Sir 1,1-10

Někdy máme pocit, že se nedokážeme ovládat, že “jsme v zajetí” nezadržitelných reakcí pomstychtivosti, zloby. A přesto je tu někdo, kdo má moc nás vysvobodit z takového kolotoče.

úterý 25. 2.

Sir 2,1-13

“Sestoupit” k druhému - to nám často příliš “nevoní”. Protože to znamená opouštět sebe, svůj píseček. A přejít na píseček toho druhého.

středa 26. 2.

Sir 4,12-22

S námi nechodí - chodí třeba do jiné farnosti, do jiného společenství. A přestože takový člověk je mimo naše společenství, neznamená to, že je “mimo”!

čtvrtek 27. 2.

Sir 5,1-10

Těžkosti, zkoušky ve víře, pokušení - to vše jsou “zkoušky ohněm”. Tím ohněm, kterým můžeme být “osoleni” a tříbeni. Tím ohněm, kterým můžeme být očištěni od strusky.

pátek 28. 2.

Sir 6,5-17

Kristus opět řeší ožehavou otázku nečekaným způsobem: nyní poukazuje na skutečné jádro problému, tvrdost srdce. Tvrdost, která se projevuje “zlobou, hněvem, křikem, pošlapáním důstojnosti druhého, pohrdáním” (Ef 4,31). Opakem je “laskavost, milosrdenství, odpuštění podle Kristova vzoru” (Ef 4,32).

sobota 1. 3.

Sir 17,1-13

Dětinskost? To v žádném případě. Prostoduchost a naivita? To také ne. Spíš dětskost. Být jako dítě znamená být nepatrný, závislý, potřebný - odkázaný na Otce.

neděle 2. 3.

2 Kor 3,1b-6

Mk 2,18-22

Někdy je třeba doslova “změnit místo”, odejít na chvíli do ústraní (třeba na pár dní). Proč? Abychom nastolili se svým Bohem hluboký vztah, tak hluboký jako zasnoubení či manželství.

1. čtení Oz 2,16b.17b.21-22

Ozeáš představuje Hospodina jako snoubence, který vytrvale hledá svoji nevěrnou snoubenku. Po nalezení “snoubenky” se Hospodin dává poznat skrze smlouvu, skrze projevy “dobroty a slitování”.

2. čtení 2 Kor 3,1b-6

Opět obhajoba Pavlova apoštolátu. Apoštolátu dotvrzeného ne z vnějšku “doporučujícím listem”, ale zevnitř “listem napsaným v srdci Korinťanů”. Listem napsaným Duchem - tím Duchem, který působí skrze Pavlova slova, který proniká a proměňuje srdce Korinťanů.

Evangelium Mk 2,18-22

Ježíš přináší “něco tak závratně nového”, že v jeho přítomnosti není možné žít stejný duchovní život jako předtím - stejně jako není možné přišít kus nové látky na staré šaty. A tak i praxe postu získává novou podobu a dimenzi: v přítomnosti ženicha je půst “zakázán”, ale má svoje místo jako připomínka jeho utrpení a smrti.

pondělí 3. 3.

Sir 17,20-28

Bůh - náročný? Zákonodárce? Především “dobrý”. Potřebuji znát “dobrého Boha”, abych dokázal žít podle evangelia.

úterý 4. 3.

Sir 35,1-15

Tato slova neplatí pro všechny. Pro všechny je však určeno slovo “žít pro Pána”. A na každém z nás je, abychom poctivě hledali konkrétní způsob tohoto života.

středa 5. 3. Popeleční středa

Jl 2,12-18

Mt 6,1-6.16-18

Dobu postní bychom měli vnímat především jako “čas vzácný, příhodný”, ne jako čas “ponurý”: vždyť je to čas k nalezení nové milosti, nové radosti z Boha!

čtvrtek 6.3.

Lk 9,22-25

Tím základním rozhodnutím, ke kterému se v tomto postním putování máme nově propracovat, je volba žít “pro Boha”, nebo “bez Boha”: pro Boha “zcela a úplně”, nebo jen napůl. Dokážeš vidět, které “svůdné cesty” tě v konkrétním životě odvádějí od Pána?

pátek 7.3.

Mt 9,14-15

Není snadné se správně postit: někdy je půst odrazovým můstkem k nevrlosti, tvrdosti vůči druhým. Půst má nás však vést k větší citlivosti a otevřenosti k bližním … i vzdáleným.

sobota 8.3.

Lk 5,27-32

Tento úryvek je “náročný”: nesmím však přehlédnout velká zaslíbená, která jsou zde obsažená.

neděle 9. 3.

Gn 9,8-15

1 Petr 3,18-22

Mk 1,12-15

Ježíšův nekompromisní postoj vyniká o to víc, že se nacházel v nouzi, “v oslabení”. A ani v nouzové situaci se “nespustil” Otce. Jak se zachovávám já?

1. čtení Gn 9,8-15

Po pádu do hříchu lidé propadávají stále víc svévoli. Této lavině hříchu učiní přítrž potopa, která je tak předobrazem očišťujících vod křtu. Bůh pak dává pocítit nově svoji blízkost: uzavírá svoji smlouvu s celým tvorstvem. Tato smlouva je ve skutečnosti jednostranným Božím závazkem, který je čistým darem, bez žádných požadavků.

2. čtení 1 Petr 3,18-22

Autor chce svým listem povzbudit pronásledované křesťany, kteří zakouší podobný úděl jako samotný Ježíš. Před jejich oči se proto staví příklad Kristova utrpení, které má být pro ně posilou a zdrojem vytrvalosti. Vždyť jeho utrpení i smrt jsou pramenem smíření, čistého svědomí, spásy, tj. nového života v Duchu.

Evangelium Mk 1,12-15

Nový Adam přináší pokoj a soulad narušený hříchem starého Adama. To se ukazuje nově nastolenou harmonií mezi člověkem a “divokými zvířaty”, podobně jako v ráji (Gn 2; Iz 11). Boží vláda čili Boží přítomnost v moci je nyní mimořádným způsobem blízko. Klíčem ke vstupu do tohoto království je obrácení: obrat od sebe k Bohu, od sebedůvěry k víře v Ježíše Krista, od cest vlastních k cestám evangelia.

pondělí 10. 3.

Mt 25,31-46

Úryvek z Levitika nás nevybízí k žádné hrdinské svatosti, ale k svatosti “všedního dne”, na dosah každému.

úterý 11. 3.

Mt 6,7-15

Postní doba je také příležitostí k novému objevení Božího slova: slova, které je mocí a silou, které vykonává v mém životě to, co bych sám nikdy nesvedl. Nestojí za to se jím “zabývat”?

středa 12. 3.

Lk 11,29-32

Ninivští obyvatelé nejsou pro nás vzorem ani tak v přísné askezi, jako spíš v jednoznačném a radikálním obrácení.

čtvrtek 13. 3.

Mt 7,7-12

Máme tu “příklad” modlitby upřímné, nevyumělkované. A stejně tak prostě se můžeš modlit i ty, vždyť Otec miluje srdce upřímné a “dětské”.

pátek 14. 3.

Mt 5,20-26

Chtít si zařídit život “podle svého” není nejlepším řešením, protože nevede k naplnění.

sobota 15. 3.

Mt 5,43-48

Radikální požadavek poslušnosti z celého srdce nás může vyděsit: jedině tato cesta nás však může obšťastnit. Polovičatost ke štěstí nevede.

neděle 16. 3.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Řím 8,31b-34

Velmi oblíbený motiv ikonografie. Přestože nemám žádnou ikonu, mohu si v duchu představit tu scénu - a “být u toho” spolu s apoštoly. A závratné je to, že “proměnění Ježíšovo” se má stát i mým proměněním: na konci tohoto postního období a, v plnosti, na konci mého života.

1. čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Abrahám potřebuje tuto zkoušku, aby rozšířil “horizonty své víry” a nově poznal, jak je Bůh velký, jiný, neuchopitelný. Abrahám v této zkoušce nemá žádnou oporu, jen holou víru. Izák měl zemřít, aby se Abrahám neopíral o splnění Božího slibu již na základě přirozeného otcovství, ale jen na základě Božího slova. Skrze bolest odevzdání toho “nejdražšího” Abrahám dorůstá ve víře a po zkoušce dostává znovu svého syna jako dar a “zaslíbení”.

2. čtení Řím 8,31b-34

Obětování Izáka bylo předobrazem “obětování” jiného milovaného syna: Ježíše Krista. Ježíš Kristus je ten velký Boží dar, ve kterém jsou zahrnuty všechny ostatní dary. Kdo přijímá dar Syna a zůstává v něm, nemusí se obávat odsouzení - Bůh je na jeho straně. Vždyť Bůh je s námi, on vydal svého Syna za nás.

Evangelium Mk 9,2-10

Úryvek obsahuje mnoho styčných bodů s Božím zjevením na hoře Sinaji (Ex 33-34). Přesto evangelní událost převyšuje starozákonní zjevení. Mojžíšovi zářila jenom kůže na tváři (Ex 34,29), kdežto Ježíšovi celé tělo, ba dokonce i oděv. Mojžíš přijal slova od Hospodina, kdežto Ježíš sám má slova, která mají učedníci poslechnout. Ježíš je novým Mojžíšem, dokonce větším než on, protože je Božím milovaným Synem. Proto nyní stačí samotný Ježíš, stačí jeho slovo.

Angelo Scarano připravuje také pravidelně podrobnější přípravy na nedělní liturgii. K jejich odběru na Váš e-mail se můžete přihlásit na této stránce.