Duchovní uzdravení II.: Faktory, které zapříčinily nový zájem o téma uzdravení

Jak vysvětlíme zájem, který se v katolické církvi nově probouzí na téma uzdravení, ať už fyzického či duchovního Je možné poukázat na některé nejdůležitější faktory.

a. Důležitost, která je v moderní kultuře připisována psychologii a psychiatrii. Tyto vědy vynesly na světlo skutečnost, že lidské chování je hluboce ovlivňováno nevědomím a prožitky z raného dětství, zároveň nám připomněly existenci komplexů a pocitů viny, které existují jaksi vedle autentického pocitu hříšnosti a které jsou na nás uvalovány zvenku. Hlubinná psychologie vyvolala zároveň novou potřebu „hlubinné evangelizace“.

b. Lepší porozumění biblické antropologii. Biblická antropologie chápe člověka jako opravdovou jednotu, v níž tělo, duch a duše nepředstavují oddělitelné složky, ale aspekty jediného organického celku, které spolu vzájemně hluboce interagují. „Tělo“ v bibli ovšem znamená něco docela jiného než u Platóna. Ježíš tělo uzdravoval společně s duší a svým učedníkům přikázal, aby „kázali evangelium a uzdravovali nemocné“.

c. Znovuobjevení díla Ducha svatého a jeho charismat. Tímto lze vysvětlit, proč je službě uzdravení přikládána taková důležitost právě v Obnově. Apoštol Pavel mluví o „daru (charismatu) uzdravení“ a z konstituce Lumen Gentium (LG 12) se dozvídáme, že „všechna charismata se mají (v Církvi) přijímat vděčně a radostně – ať už jsou oslnivá či jen prostá a běžná“.