Duchovní uzdravení III.: Způsoby a prostředky duchovního uzdravení
Ponecháme stranou diskusi o přirozených a lidských prostředcích – medicíně, psychologii, lékařské diagnostice a rozlišení – které v této oblasti nicméně potřebujeme. Chceme se zde zabývat pouze nadpřirozenými prostředky, prostředky víry, jichž je užíváno v charismatické obnově a o nichž nám zkušenost ukazuje, že jsou zvláště účinné.
a. Slovo Boží. Když Kniha moudrosti mluví o Izraelitech, které uštknuli na poušti hadi, říká: „A opravdu, zdraví jim nevrátila bylina ani náplast, ale tvé slovo, Pane, jež uzdravuje vše!“ (Mdr 16, 12). Jak často hluboké vnitřní uzdravení pramení prostě ze slyšení slova Božího! Díky Boží výzvě („Tolle, lege!“ – „Vezmi, čti!“) se svatý Augustin chopil listu Římanům a nad verši 13, 11-14 byl zachráněn ze svého otročení tělu a ze svého strachu, že nebude schopen žít čistě. Když dočetl, vstoupilo do jeho srdce „světlo jasnosti“ a on věděl, že je osvobozen.
V Upřímných vyprávěních poutníka svému duchovnímu otci nalézáme příběh vojáka, kterému hrozilo, že bude kvůli pití souzen stanným soudem. Jeden mnich mu řekl, aby si každý večer před tím, než půjde spát, přečetl jednu kapitolu evangelia. Po několika dnech za ním voják znovu přišel, aby mu dal jinou radu, protože nemůže rozumět ničemu z toho, co čte. Mnich mu odpověděl: „Jen čti dál. Ty možná nerozumíš, ale démoni ano, a prchají od tebe.“ Voják se podle této rady zařídil, a nakonec byl uzdraven.
A nezapomeňme na to, co řekl setník, na slova, která opakujeme při každé mši: „Řekni slovo a budu uzdraven/a.“ (srov. Mt 8, 8).
b. Láska Boží. V listu Římanům 8, 31-39 sepsal Pavel hymnus oslavujícím vítěznou Boží lásku, ve kterém jasně ukazuje, jak obrovskou moc uzdravovat tato Boží láska má. Metoda, kterou Pavel doporučuje, je následující: propátrat svou minulost a vytvořit seznam všech negativních zkušeností (meč, nahota, pronásledování...), potom se podívat na všechny tyto věci ve světle jistoty, že Bůh mě miluje a říct s přesvědčním: „Nemohu než zvítězit! Nic totiž nemůže vstoupit mezi Boží lásku a mne!“
Často jsme tak zraněni ve svém duchu, že nemůžeme přijmout ujištění o Boží lásce přímo, ale potřebujeme, aby nám byla ukázána skrze lásku bratra či sestry. Jak píše svatý Řehoř Nysský, „orgánem“ služby uzdravení je soucit. Téměř každý skutek uzdravení, který Ježíš vykonal, je výslovně doprovázen hlubokým soucítěním. „...uviděl veliký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.“ (Mt 14, 14); „Ježíš plný soucitu vztáhl ruku, dotkl se ho (malomocného) a řekl: Chci, buď čist.“ (Mk 1, 41)
c. Duch svatý. „A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.“ (Lk 6, 17-19) Co to bylo, tato „moc“, tato dynamis, která vycházela z Ježíše Byl to Duch svatý! Lukáš říká: „Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje...“ (Lk 4, 14) „Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.“ (Lk 5, 17b)
Existuje obrovské množství svědectví o duchovním uzdravení v okamžiku křtu v Duchu svatém. Jedna žena mi jednou vyprávěla: „Žila jsem celý svůj život s pocitem, že mě nikdo nemiluje a ani nemůže milovat. Ve chvíli, kdy jsem byla pokřtěna v Duchu svatém, se tento pocit ztratil a už se nikdy neobnovil.“
Tato uzdravující dílo Ducha svatého je dobře vyjádřeno v letniční sekvenci. Každá z následujících invokací hovoří o duchovním uzdravení:
Viny z duší našich smaž
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.
Srovnej, co je zkřivené,
zahřej, co je studené,
a nedej nám zabloudit.
d. Modlitba. Všechny tyto prostředky – slovo Boží, Boží láska, Duch svatý – se uvádějí ve skutečnost ne nějakým teoretickým způsobem, ale modlitbou. Může to být osobní modlitba jednotlivce, nebo modlitba, při níž za nás prosí ostatní, ale pro každé duchovní uzdravení je modlitba nutnou a základní podmínkou. Modtliba nás uvádí do klimatu nadpřirozeného. Můžeme-li to tak říci, přizpůsobuje teplotu tomu, co je zapotřebí, aby se mohly odehrát zásadní změny. Mezi tolika druhy modlitby je o jednom zvláště známo, že je velmi účinný pro vnitřní uzdravení – je to modlitba chval. Chvála osvobozuje spoutané. Takřka všechny nemoci duše způsobují, že se člověk obrací sám k sobě a zabývá se ustavičně sám sebou. Chvála osvobozuje, protože nás otevírá z této „zauzlenosti“ v sobě a zaměřuje naši pozornost k Bohu.
S přispěním bratří karmelitánů v Kostelním Vydří přeložila K. Lukavská.