Duchu svatý, hladovím po tobě
Téměř čtyři roky stará knížka jistě není horkým hitem pro recenzi, řídíme-li se datem vydání, svým obsahem ale naštěstí na aktuálnosti nepozbyla, a proto jí budou věnovány následující řádky.
Claudio Freidzon z Argentiny je pastorem letniční církve Král králů v Buenos Aires a tato kniha je kombinací jeho osobního svědectví a vyučování. Než však tento spisek otevřeme, je dobré uvědomit si několik skutečností. Nejprve čistě prakticky: překlady z albrechtické “kuchyně” nebývají občas příliš dobroušené, a proto je dobré obrnit se shovívavostí a trpělivostí. Ale nebojte se, číst se to dá! Dále je to styl vyjadřování. Zamyslíme-li se nad naším “charismatickým” slovníčkem nebo křesťanským vůbec, je nám jasné, že pro člověka, který je tímto prostředím zcela nedotčen, budou mnohé výrazy neznámé a dost divné (svědectví, animátor, křest v Duchu, Obnova…). Stejně tak se liší i slovník letniční. Často se mi ale zdálo, že jde ve své podstatě o popsání skutečností, pro které bychom jen v rámci naší tradice použili jiný výraz. Nelekněme se tedy spojení jako “padla na mě Boží sláva” a podobně.
Po přečtení předmluvy jsem, přiznám se, byla trochu zaražená, protože popisování toho, jak padla pod mocí Ducha nejprve jedna polovina sálu a pak druhá, mě poněkud zaskočila. Rozhodně ale stojí za to, dočíst knihu až do konce. Budete-li celou dobu na pochybách, jestli to vše nejsou jen prázdné emoce, v poslední třetině celého textu snad budou ony pochyby rozptýleny (pokud ne dříve). Pastor Freidzon zde například píše: “…Můžeme a nemusíme padat, můžeme a nemusíme se třást, můžeme a nemusíme se smát, ale nic z toho nás nezmění. Přijímáme tu skutečnost, že Bůh působí tímto způsobem, ale nesmíme na tyto projevy upnout naše zraky…” Mě osobně Freidzonova kniha hluboce oslovila a povzbudila, upřímnost a síla všech vylíčených svědectví je, myslím, nepopiratelná. A co se emocí týče, člověk, kterého se v krizové situaci Bůh poprvé silně dotkne a dá mu zakusit svou přítomnost, zcela logicky nezůstává chladným a reaguje třeba i tak, že poskakuje na opuštěné ulici a chová se trochu jako blázen, nemyslíte?