Hledání laické spirituality I.

Přátelé, jsme rádi, že jsme tady s vámi a že můžeme mluvit na toto téma. Jak jsme zjistili, je značně nezmapované, a tak se pokusíme něco objevit. Když jsme se o tomto tématu na podzim dozvěděli, byli jsme značně zmateni, protože jsme si říkali, že bychom si rádi poslechli, co o tom vůbec kdo může říct, a padlo to nakonec na naši hlavu. Začali jsme hledat materiály a nemohli jsme nic najít; je spousta knih na jiná témata, o jiných spiritualitách, ale o laické spiritualitě nic. Až těsně před prázdninami se objevila útlá brožurka od Katky Lachmanové. Říkali jsme si, že by bylo nejlepší, kdybychom mohli udělat kruh, kolokvium a že by téma bylo vyčerpáno, až by si každý z vás k tomu mohl říct své, protože jsme zjistili, že to je laická spiritualita a to by bylo její zmapování. Ještě lepší by bylo sednout si se všemi katolíky všech dob, aby to opravdu bylo vyčerpávající. Zjistili jsme, že na to zde místo není, a tak se pokusíme vám něco říct my, na co jsme při hledání laické spirituality přišli, a vás chceme vyzvat, abyste hledali také; případně můžete poslat do Effathy výsledky svého hledání.

Ignác na začátku mluvil o dvou hromádkách knih a jak jsme hledali nějakou knížku, ze které bychom alespoň trochu mohli čerpat. Museli jsme začít přemýšlet, o čem vlastně máme mluvit. Řekli jsme si, že v názvu přednášky jsou dvě slova, která se často používají, a všichni trochu víme, co znamenají, ale nejsme si úplně jisti, co je tím myšleno. Jedno slovo je laik, druhé je spiritualita a to hledání raději nechme stranou. Slovo laik v církevním prostředí zaznívá často; když budeme hledat definici, nenajdeme dvě takové, které by se kryly. Kdybychom se teď měli rozdělit na dvě skupiny – laici a nelaici, asi bychom hned věděli, kam máme jít, ale kdybychom to chtěli definovat, pak přesnou definici asi nikde nenajdeme a zjistili bychom, že se najdou ti, kteří budou váhat, do které skupiny se přiřadit. Existuje negativní definice: laik je ten, kdo není kněz nebo řeholník. Doufejme, že všichni tušíme, co toto slovo znamená. Ale pojďme k tomu, že toto slovo laik má ještě jiný význam, a to v úplně běžné řeči. Kdybychom hledali synonymum slova laik, nejblíže by mu bylo slovo amatér, neodborník. Když se nám doma rozbije pračka, pozveme si profesionála, a pokud mu oprava místo slibované půlhodiny trvá čtyři hodiny, nakonec ji stejně neopraví a odejde s tučným honorářem, řeknete, až zavře dveře, když budete hodně mírní: amatér. Často se používá slovo laická první pomoc, to je pomoc, kterou bychom všichni měli umět poskytnout, abychom člověka, který je ohrožen na životě, udrželi naživu, než přijede lékař. Kdybychom tento význam slova vztáhli na laika v církevním prostředí, mohlo by se nám zdát, že laik je vlastně amatér v duchovním životě, v církvi, že to je někdo, jehož duchovní život je jakýmsi zjednodušením duchovního života řeholníka nebo kněze a přednášku bychom mohli přejmenovat na „spiritualitu pro amatéry“. Kdybychom to vzali takto, mělo by to velké důsledky. Před vstupem do EU se používal často výraz „občané druhé kategorie“. Kdybychom takto pojali laika, byl by v Božím království občanem druhé nebo i třetí kategorie. Když se podíváme, jak o Božím království mluvil Ježíš, pak uvidíme, že se nikdy nezmínil o nějakých třídách nebo kategoriích. V listu Efezanům se říká: Jedno tělo a jeden duch, k jedné naději jsme byli povoláni, jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším, skrze všechny působí a je ve všech. My jsme všichni, jak laici, tak nelaici byli povoláni stejným Bohem, jsme milováni úplně stejnou láskou, stejný Ježíš pro nás prolil úplně stejnou krev, všichni jsme byli pokřtěni jedním křtem. A tak myslím, že jsme všichni voláni ke stejné odpovědi. Ježíš říkal: Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou, celou svou myslí a to asi neplatí jenom pro některé. I význam profesionála a amatéra by se na něco mohl vztáhnout. V Písmu se říká, že každý je povolaný k jiné službě a má pro tu službu jiné dary. Ve službě by se dalo možná mluvit o profesionálech a amatérech, ale do vztahu k Bohu a do duchovního života toto slovo vlastně nepatří. Jediný manžel profesionál přece není pouze ten, kdo vede manželskou poradnu, nebo jediný profesionální rodič nemůže být pouze dětský psycholog, protože všichni, kdo žijeme v manželství a máme děti, bychom měli být do určité míry profesionálními manžely a profesionálními rodiči. Všude, kde je vztah, se na slova profesionál a amatér nehraje. Když jsem v sedmnácti letech uvěřila a byla jsem pokřtěná, nedovedla jsem si v té první horlivosti představit jinou cestu, než že bych šla do kláštera. Okolí mě v tom dost podporovalo, když viděli moji horlivost. Po čase jsem se setkala s jedním knězem, se kterým jsem o tom mluvila, a on se mě zeptal, proč to chci. Odpověděla jsem tím, čeho jsem byla plná: že chci žít naplno s Ježíšem. Z toho rozhovoru jsme měla pocit, že mu tato odpověď nestačila, i když mi to neřekl. Začala jsem se cítit nesvá a hledala jsem, proč vlastně chci, a najednou jsem zjistila, že si vůbec nedokážu představit, že bych mohla naplno žít s Bohem v tom prostředí, ve kterém jsem byla. A uvědomila jsem si, že jestliže nejsem schopná žít teď s Bohem naplno, asi těžko toho budu schopná v klášteře. To pro mě bylo druhé obrácení, kdy jsem si uvědomila, že jenom tím, že nepůjdu do kláštera, nebudu amatérem a nebudu pro Boha míň a že jsem pozvaná k lásce k Bohu teď a ne až budou podmínky, které mi připadají svatější.