Hledání laické spirituality IV.

Na podzim jsme s Františkou využili služeb centra pro rodinu; jsme spolu sedm let, je nám spolu hezky, ale najednou zjistíte, že něco jde mimo vás a nechápete, jak spolu komunikovat. V každém vztahu se občas objeví větší či menší problémy. My jsme se dostali do situace, kdy jsme nevěděli, co s tím. Všude se říká, že se člověk nemá bát vyhledat pomoc třetího nebo manželské poradny, mě to připadlo postavené na hlavu, ale nakonec jsem zašel do centra pro rodinu, dohodl jsem se s nimi a měli jsme několik sezení s výborným psychologem. Nejdřív jsme s ním seděli oba a pak si nás v rozmezí čtvrt roku zval každého zvlášť. A pomohlo už jenom to, že jsme ty věci vyslovili, že jsme o tom mluvili s třetím člověkem. Když se blížilo poslední sezení, tam jsme měli být oba, pořád nic. Psycholog se ptal, jaké byly vánoce a jak se nám vede, a já jsem čekal, kdy už to shrne a řekne: vy musíte dělat to a to, ale on se pořád ptal, celou hodinu, a já jsem už byl nervózní. Tak jsem se ho zeptal, jestli nám může dát nějakou radu, on to obešel a začal se zase vyptávat. Tak jsem se zeptal podruhé a on to zase obešel. Když už se blížil konec, tak jsem se ptal, jestli by nám mohl dát rady, které bychom si z tohoto závěrečného sezení mohli odnést. A on se podíval a řekl: když tu radu tolik chcete, tak moje rada je, abyste radu nehledali. Ale oba jsme odtud odcházeli jako bychom se vznášeli. Někdy je potřeba hledat pomoc, v každém vztahu, i ve vztahu s Bohem, někdy je potřeba vztah reflektovat, ale ne vše je možné mít nalinkováno. Občas se v práci služebně modlím breviář a miluji závěr žalmu 77: mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod, tvé stopy však nebylo vidět, vedl jsi nás Mojžíšovou a Áronovou rukou. V Orientu bylo moře a vody symbolem pro zmatek, nebezpečí, démony. Když to přeložíme: vedl jsi nás totálním chaosem, strachem, nebezpečím, tím vším jsi nás vedl ty, až vyhroceno: do toho jsi nás ty, Pane, vtáhl. Když si vezmete Izraelity, tak oni tím mořem opravdu procházeli, po obou stranách jakoby to nebezpečí čekalo a oni se tam cítili být Bohem vtažení. V žalmu je: mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod - to je spousta nebezpečí a zmatků, a ještě k tomu nebylo tvé šlépěje vidět, to je úplný konec. Tak on nás tam vede a my si nejsme jistí, jestli je to dobře. Ale žalm končí: vedl jsi nás Mojžíšovou a Áronovou rukou, rukou, která umí podepřít, pohladit, obejmout, občas také poplácnout, ale rukou, která je dobrá. A s tím souvisí žalm: svítilnou mým nohám je tvé slovo. Nemáme žádnou silnou baterku, vidíme tak na dva kroky dopředu a přesně tak je to někdy s Bohem: skutečně nemáme někdy nalinkováno a vidíme někdy na krok dopředu a zase na další krok, což je pro nás i osvobození, že se nemusíme dívat moc daleko dopředu, nemusíme se moc zajímat o to, co bude, a souvisí to s tím dýcháním tady a teď. Jde o to, co já teď tady. Máme dvě hromady knížek, všechny různé spirituality a otázka je, lze-li tu malinkou hromádku zvětšit? Kolik je laiků, tolik by mohlo být spiritualit, takže je to spiritualita vdovy, vdovce, svobodného apod. Takže ta hromada by narostla, že by probourala strop. Byla by to spiritualita všech stavů a možná každého z nás. Zároveň protože nikdo z nás nemá sílu tu knížku napsat, ta hromádka opravdu zůstane takto maličká, ale můžeme mít jistotu, že Bůh je skutečně s námi, že je na naší straně v každém okamžiku a že nám je skutečně nyní dáno to, co potřebujeme, i když v našem životě nejsou vidět stopy Pána, který nás vede. Ale můžeme věřit, že je s námi, že má pro nás něco připraveno a že náš vztah s ním určují okolnosti, ve kterých žijeme, ať jsou momentálně krásné nebo nekrásné. I vám přejeme, abyste šli touto cestou, leckdy mořem, stezkou spoustami vod, kde nejsou stopy Boha, abyste někdy pocítili, že vás vede a že vám svítí na další krok a že je to Bůh, kterému na vás záleží a který se o vás uchází.