Jak se nemodlit za druhé III

7. PŘEHNANÉ DÉMONIZOVÁNÍ

Pod vlivem velmi jednostrané četby mají někteří lidé sklon věřit, že za každým negativním fyzickým či psychickým stavem, za každou špatnou vlastností je démon. Jestliže vás bolí hlava, vymítají z vás démona bolesti hlavy. Jste-li smutní, vyhánějí démona smutku. Když se vám pravidelně nechce ráno vstávat, vymítají démona lenosti apod.

Jistě, takoví démoni skutečně existují (viz kniha Jak zacházet se zlým, Karmelitánské nakladatelství). Není však pravda, že za KAŽDOU nemocí je přímo zlý duch (stačí si prostudovat NZ), že za každou psychickou nepohodou je zlý duch, ani že každý hřích je zároveň svázaností. Přehnanou dé-monizací můžeme druhým velmi ublížit (srv. bod 5).

8. "TEĎ, ANEBO NIKDY!"

Je důležité, abychom v postiženém probudili očekávající víru, že mu Pán může a chce pomoci. Je však velmi nebezpečné vyhrotit situaci do příliš konkrétního očekávání, aniž máme charisma poznání, co skutečně Pán chce v případě tohoto člověka konat. Nemůžeme např. říci ochrnutému: "dnes určitě vstaneš z vozíku, jen věř" - pokud k tomu nemáme žádný pokyn

shůry (jsme vedeni jen svým lidským soucitem, někdy dokonce netrpělivostí či duchovní pýchou.) Modlit za nemocné se máme VŽDY (srov. Jk 5,14-15). Pokud však nemáme jasné poznání, co chce Pán, máme nechať na něm, jakou oblast člověka, jakým způsobem a jak rychle bude uzdravovat.

9. "TY NEMÁŠ VÍRU!"

Nikdy byhom neměli svalovat vinu za "neúspěch" modlitby na nemocného. Je pravda, že někdy Pán pochválil víru uzdraveného, jindy však uzdravoval pro víru druhých -a nezřídka i bez víry kohokoli z přítomných. Je surové odeslat člověka s jeho nemocí a ještě mu přidat pocit viny - můžeš si za to sám, nemáš víru!