Jak se nemodlit za druhé IV

10. ZABÍRAT SI PŘÍLIŠ NEÚSPĚCH (I ÚSPĚCH!)

Je zajímavé pročítat životopisy lidí, které Pán používá mocně ke službě uzdravování. Často začínal i tak, že se měsíce či roky v poslušnosti modlili za nemocné, aniž viděli jediného uzdraveného.

Vždycky si můžeme být jisti, že Bohu na našich bližních záleží daleko více než nám, on je miluje daleko víc, než jsme toho schopni my - i když jim dnes nepomohl podle našich představ. V podstatě je uzdravení či neuzdravení zcela v jeho rukou - to ví i slavný P. Tar-dif, John Wimber a jiní. My jsme nanejvýš zprostředkovateli jeho uzdravující lásky, nic víc. Pokud někdo na mou modlitbu není uzdraven a já malomyslním nebo se vztekám ("Už se nikdy za nikoho nebudu modlit, nebudu ze sebe dělat blbce!"), je to jen důkaz mé nezralosti. Kdybych totiž zažil "úspěch", hned si budu podle téže logiky klepat na rameno, jaký to nejsem duchovní borec.

11. PAUŠALIZOVÁNÍVLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ

Přichází-li za námi více lidí, jsme v pokušení, že je začneme brát jako "flašky od piva", bez úcty k jejich originalitě. Aniž je vyslechneme, aniž se namáháme naslouchat Duchu Svatému, hned máme od boku řešení (protože včera měl

někdo podobný problém, a tohle zabralo).

Je moc důležité zůstat v pokoře před Bohem i před člověkem, l ten nejzkušenější modlitebník a poradce ví, že stojí před každým novým člověkem úplně bezmocný, s prázdnýma rukama, a jedině Bůh je může naplnit.

12. MATKA KVOČNA

Naše účast s druhým má být osobní a srdečná, je třeba vyvarovat se profesionálního plastického úsměvu, ale i přehnaného soucitu, kdy ten druhý má pocit, že se topí v medu. Naším úkolem není podporovat v druhém sebelítost, ani omlouvat všechno zlé hříchem druhých.

Vedle "matky kvočny" existuje i druhý extrém - člověk, který nesnáší citové projevy, pláč a podobně, člověk nemilosrdný. Takový sám potřebuje velké uzdravení, rozhodně není způsobilý, aby se modlil za vnitřní uzdravení druhých.

13. ZVĚDAVOST, NETAKTNOST V POHLEDU, V DOTEKU

Potřebujeme vedení Ducha i v těchto maličkostech - na co se ptát a na co už ne, jestli se dívat na druhého či nikoli, položit mu ruku na rameno či nikoli, obejmout či ne... Zde neexistuje paušál. Kdo používá zásadně jen jeden způsob, určitě spoustu lidí zraňuje. Prosme Pána o moudrost - nebo raději o opravdovou lásku k trpícím, která nás učiní moudrými.