Ježíšův humor
V Lukášově evangeliu najdeme v sedmé kapitole (Lk 7, 36-50) příběh hříšnice, která se vrhá Ježíšovi k nohám. Co však evangelium zamlčelo, je kyselý obličej farizea, který Ježíše pozval. Tak rádi bychom to viděli! Proč ale takhle protáhl tvář?
Abychom to dokázali pochopit, musíme se podívat na předpisy o očišťování: Abychom mohli být Bohem "viděni", musíme být čisti. Nečistý člověk jako by pro Boha neexistoval - Bůh ho nevidí. Jsou zakázány četné kontakty. Pokud muž na trhu potká svou manželku, musí dělat, jako by ji neznal, domů se musí vrátit každý jinou cestou... Ve vztazích mezi mužem a ženou převládá velký pocit studu na veřejnosti.
Ale věnujme se uvedené scéně: Vstupuje prostitutka. Pokud je prostitutka "volná", nosí ve vyčesaných vlasech stuhu se svým jménem. Pokud nosí vlasy rozpuštěné, je "zadaná". Sebenepatrnější kontakt s ní člověka obřadně znečišťuje, její přítomnost znečišťuje celý dům. Farizeus, který pozval Ježíše, je vážený praktikující Žid, dokonce snad i prorok, a domnívá se, že vyloučil podle Zákona jakékoli riziko znečištění. A tu, ó hrůzo, dovnitř vpadá prostitutka a vše je znečištěno. Žena se vrhne na Ježíše, dotýká se ho, líbá mu nohy, omývá je slzami a stírá svými rozpuštěnými vlasy! Dnes by se řeklo: Skandál!
Co by měl udělat Ježíš? Vykřiknout zděšením, hnát ji kopanci, vrhnout se do obřadní lázně a požadovat okamžitou a úplnou očistu celého domu. A zatím? Zůstává v naprostém klidu a využívá situace k tomu, aby vyučoval náboženství lásky... nový postoj, který zdaleka ne všichni docení.
V Lukášově evangeliu (Lk 20,20-26) najdeme také proslulý příběh o dani pro císaře. V dobovém kontextu působí velice komicky. Proč? Pro římany je císař božstvem. V Ježíšově době je císař po své smrti prohlášen bohem, o něco později se jím dává prohlásit dokonce už za svého života. V každém případě je mu připisován zvláštní vztah k bohům. Jak potvrzuje nejnovější výzkum, je císařské náboženství jedním z pilířů jednoty Římské říše. Na každé minci je císařův obraz. Pro Římana je to akt úcty, pro Žida je to urážka jediného Boha. Navíc je ze Zákona zakázáno zobrazovat Boha. V Jeruzalémském chrámu není jeho jediné zpodobení. Tak už dotyk jediné římské mince znečišťuje a člověk se musí okamžitě obřadně omýt. Římané vědí až příliš dobře, že k tomu, aby mohli udržet se Židy křehký mír, musí dopustit prazvláštní výjimku ve svých monetárních zvyklostech: dovolí Židům používat interně vlastních mincí bez císařovy podoby.
A nyní dostává Ježíš otázku, jestli je třeba platit císaři daně. Odpovídá na ni prosbou, aby mu někdo ukázal minci. Jako by chtěl říci: "Nekompromituji se, nemám při sobě žádný znečišťující předmět."
Je mu předložena římská micnce. Osoba, která mu ji ukazuje, je tedy nečistá, je to komplic pohanů, nosí u sebe prokletý předmět. Ten člověk se musí bečzpodmínečně umýt. A to všechno se odehrává v chrámu, na čistém místě! Ježíš, kterého se tu snaží zkompromitovat, chytí své nepřátele do jejich vlastní pasti. Ve skutečnosti jsou oni komplici Říma. Také zde přichází ke slovu komika, která určitě přihlížející rozesmála. Můžeme si docela dobře představit i Ježíšův diskrétní úsměv.
Mohli bychom uvést ještě celou další řadu příkladů. Snad ale tyto dva postačí k tomu, abychom ukázali, že v Novém Zákoně humor nechybí. Můžeme si být jisti: Křesťanství se s humorem snáší velice dobře.
------
Autor posledního článku je členem komunity Emmanuel. Všechny příspěvky k tématu humoru převzala Effatha s laskavým svolením redakce Feuer und Licht č. 69, překlad z němčiny JINDRA HUBKOVÁ