Kdy dochází k vnitřnímu uzdravení?

Vnitřním uzdravení se může
odehrávat v osobní modlitbě, když se člověk
modlí sám za sebe, může se dít během
modlitby za vnitřní uzdravení s jedním nebo
dvěma lidmi nebo může mít své místo ve
skupině, která se modlí za vnitřní
uzdravení. Privilegovaným místem vnitřního
uzdravení jsou svátosti, zvláště
svátost smíření, pomazání
nemocných a eucharistie, slavení večeře Páně.
Když vyznávám své hříchy, mohu
vyjádřit svou bolest nad nimi, přijmout Boží
odpuštění a jeho pokoj a také modlit se –
a obdržet – uzdravení ran a zranění, které
mohou být spojené s hříchy, které
jsem vyznal, nebo mohou jít ke kořenům hříšných
sklonů, které tyto hříchy působí.
Svátost nemocných není pouze přípravou
na budoucí život, ale také odpuštěním
hříchů a tělesným i vnitřním
uzdravením. Eucharistie je zvláštním
způsobem svátostí uzdravení mezilidských
vztahů, sjednocuje nás s Ježíšem velmi
hlubokým způsobem skrze rozdílení jednoho
chleba. A modlitbu „ale řekni jen slovo a má duše
bude uzdravena (a budu uzdraven)“ bychom měli říkat
s vírou, s vírou plnou naděje, že očekáváme
(neboť naděje je čekáním ve víře),
že uzdravení přijde.

Až dosud jsme mluvili o vnitřním
uzdravení jako o jednorázové „akci“,
výsledku výslovné modlitby za uzdravení.
Vnitřní uzdravení se ale může také
odehrát uvnitř celého průběhu setkání
s Pánem, a takto ji můžeme vnímat ještě
skutečněji. Můžeme ji lépe chápat jako
vnitřní součást růstu ve sjednocení
s Pánem, jako podmínku hlubokého obrácení
a jako událost, která vede ke službě.

Příběh o setkání
Ježíše se Samařankou (Jan 4,7-42) osvětluje
roli vnitřního uzdravení jako vnitřní
součásti modlitby. Tento proces začíná
cestou, pohybem k Pánu a končí, když se žena
zastaví v jeho přítomnosti. V tomto okamžiku si
uvědomuje rozháranost svého života a začíná
nápravná fáze. Toto přeuspořádání
započíná proces obrácení, který
ženě umožní lépe pochopit sebe samotnou jako
hříšnici a jako tu, kterou Pán volá.
Obrácení ji pak přibližuje k Ježíšovi
a daruje jí novou svobodu, která získává
podobu poslání – jde k ostatním Samařanům
a zvěstuje jim radostnou zprávu, protože sama osobně
přijala povolání vyjít ven, jež se
proměnilo v povolání jít k druhým, v
pozvání nést radostnou zvěst Pánovu.
Samařanka lépe porozumí své identitě
(„Všecko mi řekl, co jsem dělala.“)
skrze přijetí Ježíše („Je to snad
Mesiáš?“) a jde hlásat radostnou zvěst
(„Pojďte a uvidíte“).

Uzdravení Petrovy tchyně (Mk 1,29-31)
ukazuje stejné spojení uzdravení a služby
(„Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.“).
Přijaté uzdravení se proměňuje v novou
svobodu, svobodu sloužit.

Pracovní překlad z italštiny
David Vopřada.

Původní název Your Wounds I
Will Heal. Prayer for Inner Healing. Mineola (NY): Resurrection
Press, 1999.