Mé setkání s YWAM

„Sedím pod dvěma kokosovýma palmama, v nose cítím slaný vítr z Indického oceánu a v zubech mám bílý písek. Strašně se potím a na slunci se snažím modlit, když už jsem našla místo o samotě. Tak nenašla! Za křovím na mě zvědavě jukají tři černošské děti, zvonivě se smějí a mávají, ostatně jako na každého bělocha. Nad palmami prolétne velký bílý pták a já si utřu uslzené oči. Jsem dojatá tím, kolik krásy Bůh dává poznat takové normální holce jako jsem já.“

Také si myslíte, že přitažlivý a exotický život laických misionářů třeba na jiných kontinentech je pro nás, „ubohoučké, chudé a uťápnuté”. Čechy nemožný? A že ani Hospodin se mnou holt v tomhle nic nenadělá? Já jsem si to samé s upřímnou závistí myslela také. Až…

Asi bych měla začít své vyprávění od začátku. Už někdy počátkem 90. let jsem viděla program mladých lidí organizace zvané YWAM (zkr. Youth With A Mission - Mládež s misií) v Praze a bylo to pro mne, čerstvě obrácenou puberťačku, jako závan čerstvého vzduchu. Někdy v 2. pol. 90. let jsem dokonce misijní základnu YWAM navštívila, kamarádka tam studovala tzv. Discipleship Training School (Výcviková škola učedníků, zkr. DTS) - po absolvování tohoto tréninku můžete pro YWAM pracovat nebo se dále vzdělávat misijně i profesionálně. Ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že se mi za několik let stane YWAM rodinou, domovem, fascinující výzvou následovat Ježíše po různých koutech zeměkoule.

V té době jsem spíše aspirovala na kariéru zpupného pohana chodícího do kostela. Pán Bůh je ale „těžký frajer”. Co se nám později zdá jako snad nejhlubší propad v našem životě, může On, moudrý a dokonalý Bůh, proměnit v milost, šanci k obrácení. A tak se také stalo. Před posledním rokem univerzity jsem zjistila, že potloukání se po barech a povrchní vztahy asi není to pravé. Abych byla přesnější: cítila jsem se jako marnotratná dcera, co pojídá zbytky s prasátky a přitom ví, že v domě jejího otce to takové nebylo. A podobně jako v tom podobenství, to bylo spíš z zbabělosti, ale také díky prohlédnutí, že jsem se rozhodla vrátit se domů k Bohu Otci… a být pouhým nádeníkem. Otec mě však přijal láskyplně, dal mi nádherné šaty, prsten a nové obutí. Věděla jsem, že mě přijímá za dceru, princeznu. Dodnes při této vzpomínce pláču, setkání s nezměrným Božím milosrdenstvím, Otcovou tváří, kterou jsem do té doby neznala, mi proměnilo život.

A ten se začal měnit poměrně rychle, Pán má své načasování. Asi měsíc po této události mi na jedněch rekolekcích má holandská kamarádka dala do rukou brožurku o škole DTS pořádané Kerygma Teams (zkr. KT, část YWAM zaměřená na tzv. katolický svět) YWAM v Holandsku. Že je to prý pro mě. Zbývalo mi asi půl roku na rozhodování, zda po ukončení studia mám odjet. Pán začal mluvit celkem jasně - Izajáš 6, 8: „Zde jsem, pošli mne!“ a podobné verše. Ale znáte to… Prosila jsem: „Pane, tak ráda bych jela, ale kde na to vezmu peníze? Tak mi, prosím, ukaž, ať se můžu spolehnout, že nedělám nějakou nezodpovědnou hloupost.“ Pak jsme šli s kamarádem do kina. Před filmem běžely na plátně reklamy. V jeden okamžik se na velké bílé ploše objevila tři velká černá písmena. Hádejte jaká! Pamatujete si, jak se ta škola jmenovala? Ano, na plátně stálo „DTS”. To mě přikurtovalo k sedačce a asi jsem zbledla: „Pane Bože, tak se teda vzdávám a do Holandska jedu, ať to stojí, co to stojí!“ Až později jsem se dozvěděla, že DTS je také název zvukového systému.

Pán se o mě na KT DTS 2000/2001 postaral. Cvičil mě zároveň v důvěře v Jeho sponzorství, takže poslední částka školného přišla jako dar až poslední den školy. Škola byla pro mě velkým požehnáním. Život v komunitě s lidmi z celého světa, což zahrnuje spoustu legrace; přednášky o uzdravující Boží lásce a o misiích, ty nás vysvobodili ze stálého sebe analyzování. Asi největší zážitek z této části školy byl oheň nadšení, že se můžeme stát Božím nástrojem kdekoli na Zemi, být Božím spolupracovníky a kreativně se podílet na Božím plánu spásy. Informace pro intelektuály: studuje se Písmo, ale také duchovní literatura (člověk musí napsat 3 eseje o knihách, většinou ne v češtině) a církevní dokumenty. Už během univerzitního studia mě hodně zajímal třetí svět. Na dvouměsíční misijní výjezd odjížděl můj tým do Východní Afriky, Ugandy a Tanzánie. Výjezd je praktickou částí školy, tedy možnost vyzkoušet si, co jsme slyšeli v přednáškách, ale také v praxi zjistit, zda jsme schopni misijně pracovat na jiném kontinentě a v jiné kultuře. Afrika mě nadchla otevřeností, neuspěchaností a péčí o nás, bílé, tedy bývalé kolonizátory. Je skvělé vidět, že rodina Božích dětí je si blízko kdekoli na světě. Kromě práce v křesťanských komunitách, typu kurzy základů víry nebo semináře pro vedoucí, jsem se věnovali hlavně dětem ulice.

Již před cestou do Afriky mi bylo nabídnuto, zda nechci být v týmu vedoucích na další školu. Mou první reakcí bylo nadšení z toho, že vůbec bude další škola, ne tolik z mé potenciální účasti, ale Pán mi v následujících 9 měsících po návratu do Čech DTS kladl na srdce. Stejně jako mou zem. Nevěděla jsem proč. Ten čas doma byl dobrou zkušeností. Zjistila jsem, že mi YWAM chybí, že „normální“ život je v pořádku, ale ne v tuto chvíli pro mne. Proti zvratům a impulsům misijního života se mi zdál nudný. Dnes vím, že mě Pán připravoval pro obojí. V lednu 2002 bylo mou destinací znovu Holandsko, kde měla v pořadí 2. holandská KT DTS probíhat. Předtím jsem absolvovala trénink pro vedoucí YWAM zvaný L5 (5 týdnů pro vedoucí). Znovu jsem zjistila, že šíře a účinnost vize Lorena Cunninghama, zakladatele Mládeže s misií, o vlnách mladých lidí, kteří přinášejí radostnou zvěst na všechny kontinenty, je to pravé pro mě. Také mě velmi zaujala tvorba vizí, jak snění, tak praktické plánování. Být v týmu vedoucích, starat se o fungování školy, zvát přednášející a organizovat výjezdy bylo velmi obohacující a poučné. Vidět v druhých růst nadšení pro Ježíše a jeho volání je fascinující. Je skvělé být v Boží dílně nápadů a vizí!

Při naslouchání o zaměření školy přicházela slova o Východní Evropě. A Pán skutečně povolal více studentů z této oblasti (3 Slováci, 1 Čecho-Němec) a nakonec jsme i část výjezdu strávili v České republice. Přestože jsem očekávala, že výjezd jako vedoucí strávím pouze doma, nečekala jsem od Pána nějaké další dárky, práce v Čechách byla dostatečným dárkem. Pánova štědrost ale předčí naše očekávání. Při první přímluvné modlitbě za výjezdy jsme velmi jasně slyšeli Surinam (Holandská Guyana v Jižní Americe). Pán je věrný! Před příjezdem do Čech jsme tam 3 týdny působili. Druhý tým odjel do Litvy a Belgie. Pán mě snad nejvíc překvapil, jak jednal zde, v mém domově. Po zkušenostech jsem očekávala těžkosti, útoky od nepřítele. Byla jsem hrozně nervózní, ale Duch svatý od prvního dne v Praze mluvil a vzápětí potvrzoval, kde máme být a co máme dělat. Je skutečně strhující být v týmu s Duchem svatým! Vždy vás překvapí, věci jsou nějak jinak, ale zapadají a tvoří jeden celek. Byli jsme na ulicích, dělali programy pro mládež, Romy, opravovali kostel apod. Po návratu do Holandska jsme se ještě účastnili tábora 4U! (něco jako náš Jump!), kde jsme mohli čerpat z několikaleté zkušenosti holandských pracovníků s mládeží. Pak už mě čekalo jen loučení s vědomím, že se někde na Zemi nebo určitě v nebi sejdeme.

Boží dobrodružství nekončí. Pán pro nás má vždycky něco v zásobě. Pro mě nejen spoustu lidí a kontaktů pro práci do budoucna tady doma, ale další místa, třeba ruský Kaliningrad teď v zimě. Pán vždy překvapí, a tak budu možná muset oprašovat ruštinu. To jsem nečekala. A od ledna 2003, dá-li Pán, jsem zvána znovu do Holandska na 3 moduly Misijního týmu, rozvíjet své dary v práci s mládeží, kreativitě a na misijním výjezdu v Rusku. Vše, doufám, bude k užitku i zde u nás. Jsem si jistá, že Pán Bůh je natolik kreativní, že má pro každého z vás originální dobrodružství. Stačí jen vykročit.

Vaše Lucie

P.S.: Pro další informace www.kerygmateams.org nebo www.ywam.org