Modlit se Boží slovo

Aby člověk mohl prohlásit, „já, církev“, tedy aby měl církevního ducha, je třeba pěstovat tento způsob četby, jímž se podle Klementa Alexandrijského z člověka stává „theodidaktos“, tj. vyučený Bohem.

Především je třeba mít na mysli, že v lectio divina je modlitba osobní, nikoli však individualistická, protože „lectio“ je „božská“ jen tehdy, je-li to četba s Jiným, četba dialogická, četba ve dvou. Je-li pravdou, že Písmo je Boží poselství člověku, platí také, že nestane-li se Písmo rozhovorem s Bohem, zůstává neplodným. Pokud čtu Písmo, Bůh je pouze „on“. Když ho ale čtu ve víře a modlitbě, Bůh se proměňuje v „ty“, stává se někým, kdo stojí přede mnou, kdo ke mně mluví a jemuž já odpovídám. To je také konečný cíl lectio divina. To, co je o Bohu hlásáno, stává se poselstvím pro mě osobně, a v modlitbě nad tímto poselstvím s Bohem rozmlouvám. Když nasloucháme Písmu, nasloucháme Bohu, když se modlíme, mluvíme s ním.

Ukázka je z knihy Modlit se Boží slovo, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.