Návrat k základům: struktura a dynamika charismatického setkání

Otec Pat Collins z All Hallows v Dublinu, který píše, přednáší a dává duchovní cvičení, nám připomíná základní prvky modlitebního setkání charismatické obnovy.

Sonety jsou básně, které vyjadřují jednu myšlenku ve čtrnácti verších (čtyři dvouverší a dvě trojverší) se zvláštním systémem rýmů. Ačkoliv mají sonety pevná pravidla, v rukou mistra, jakým byl William Shakespeare, nacházejí ve své formě ne pouta, ale spíše křídla.

S modlitebním setkáním je to podobné. Má také jasnou strukturu a dynamiku, skrze něž může vedoucí spolu s účastníky prožít inspiraci Ducha svatého. V ideálním případě tedy půjde řád a spontánnost ruku v ruce. Řád bez spontánnosti postrádá život a spontánnost bez řádu přináší chaos. Tato pravidla popisují formu a dynamiku dobře vedeného modlitebního setkání. Nechtějí však být nějakým striktním nařízením, ale spíše jakousi nabídkou pomoci vedoucím modlitebních setkání i účastníkům k tomu, aby si znovu promysleli průběh společné modlitby.

1. Uvítání

Pověřený vedoucí – obvykle ne osoba zodpovědná za službu hudbou – přivítá každého příchozí, zvláště hosty.

2. Modlitba

   1. Pokání - přiznat hříchy, vyznat je Pánu, děkovat Bohu za odpuštění. Písně k této příležitosti.

   2. Prosba o Ducha svatého. To je zásadní: „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé“ (Ž 127,1)

Zpěv vhodných písní.

3. Uctívání

I uctívání má svůj přirozený rytmus. Většinou probíhá tak, jak je zde popsáno. Je velmi důležité vyhnout se bezmyšlenkovému zpívání. Vedoucí chvály by měl vysvětlit, proč určitou píseň vybral.

1. Díkůvzdání – Do Boží přítomnosti vcházíme skrze díky. Zde je možné pozvat účastníky, aby krátce zmínili důvody, proč a za co chtějí Bohu děkovat. Čas pro vhodné formulované modlitby a písně.

2. Chvála – Společenství postupuje od radosti z darů Božích k radosti z Dárce těchto darů. Pravá chvála má být dlouhá a hlasitá (viz. Sir 43,31-34), a to v mateřském jazyce i v jazycích, písněmi i tancem, tleskáním apod.

3. Adorace - Ž 22,3 nám říká, že Pán přebývá ve chválách svého lidu. Pokud se jeho lid s boží milostí snaží svého Pána chválit a vzdávat mu díky, pak se může Bůh zjevovat novým a hlubším způsobem, který vede k tiché adoraci. Toto je pak vrcholem uctívání.

4. Používání charismat

Během tiché modlitby Bůh často zjevuje svou přítomnost a své záměry se shromážděnými skrze:

1. inspirovaný text Písma,

2. proroctví,

3. obraz, vizi,

4. slovo poznání,

5. nějaký jiný způsob vnitřního zjevení.

5. Sdílení

Jako každá dobrá komunikace mezi křesťany by mělo být dobře slyšet, být krátké a kristocentrické. Jsou tři druhy sdílení:

1. Inspirace. Zde je mnoho možností, např. se může jednat o oslovení, kterého se mi dostalo již dříve během modlitby.

2. Svědectví života. Vedoucí může někoho vyzvat, aby pronesl svědectví, např. jak se v jejím/jeho životě zjevil Bůh skrze zkušenost obrácení či uzdravení.

3. Svědectví. Osoba/y sdílejí, jak zažili Boží aktivitu při modlitbě a ve svém každodenním životě.

6. Vyučování

Vyučování je klíčem k růstu. Mělo by se týkat „charismatických“ témat jako charismata a vedení Duchem. Papež Jan Pavel II. řekl, že by takové vyučování mělo obsahovat i křesťanská tajemství a křesťanský způsob života. Vyučovat může obdarovaný člen skupiny, pozvaný řečník, anebo lze použít i vhodný úryvek z dobré audionahrávky.

7. Prosby - přímluva

Trvají asi deset minut.

1. Prosby jsou modlitby za potřeby jednotlivců. Neměly by být obecné nebo příliš četné. Vedoucí může jednotlivé prosby nahradit obecnou modlitbou.

2. Přímluva je modlitbou za potřeby ostatních, např. církve, pronásledovaných atd.

8. Služba uzdravování

Probíhá obvykle skrze vkládání rukou členů pověřeného týmu během setkání.

9. Závěr

   1. Oznámení.

   2. Závěrečná píseň.