Nezdržoval se vyprávěním jednotlivých událostí Ježíšova života

Ježíš Kristus zmrtvýchvstalý, „vyvýšený nad každé jméno,“ stojí skutečně v centru každé jeho úvahy. Kristus je pro Apoštola kritérium hodnocení událostí a věcí, cíl každé námahy, kterou podstupuje při hlásání evangelia, veliká vášeň, která podpírá jeho kroky po cestách světa. A je to živý, konkrétní Kristus. Kristus – říká Pavel – který „mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Tento člověk, který mě miluje, s kterým mohu rozmlouvat, který mi naslouchá a odpovídá mi, je vskutku počátkem, od kterého se odvíjí chápání světa a nacházení cesty dějinami.

Kdo přečetl spisy sv. Pavla dobře ví, že se nezdržoval vyprávěním jednotlivých událostí Ježíšova života; můžeme se ovšem domnívat, že ve svých katechezích vyprávěl o před-velikonočním Ježíši daleko víc než napsal do svých listů, které mají charakter napomenutí ve zcela určitých situacích. Jeho pastorační a teologický záměr byl natolik svázaný s budováním vznikajících obcí, že považoval za přirozené soustředit se naprosto na hlásání Ježíše Krista jako „Pána“, jako toho, kdo je živý a je nyní přítomen uprostřed svých. Odtud také základní charakter Pavlovské kristologie, jež rozvíjí hlubiny tajemství se stále přítomným a zřetelným cílem – jistě, hlásat živého Ježíše, jeho učení, ale především zvěstovat centrální událost jeho smrti a vzkříšení, jako vyvrcholení jeho pozemské existence a jádro dalšího rozvoje křesťanské víry jako celku, celé církve. Pro Apoštola není vzkříšení událost sama pro sebe, oddělená od smrti, nýbrž Vzkříšený je stále tím, kdo byl prve ukřižován. I jako Vzkříšený nese své rány, utrpení je v něm přítomné a lze říci spolu s Pascalem, že trpí až do konce světa, přestože je Zmrtvýchvstalý a žije s námi a pro nás. Totožnost Zmrtvýchvstalého s ukřižovaným Kristem pochopil Pavel při setkání na cestě do Damašku. V tom okamžiku mu bylo jasně ukázáno, že Ukřižovaný je Vzkříšený a Vzkříšený je Ukřižovaný a že Pavlovi říká: „Proč mě pronásleduješ?“ (Sk 9,4). Pavel pronásledoval Krista v Církvi a tehdy pochopil, že kříž není „zlořečením Boha“ (Dt 21,23), nýbrž obětí pro naše vykoupení.