O Obnově s P.Vojtěchem Kodetem (2.část rozhovoru)

Obnova v Duchu svatém zanechala své stopy v české církvi napříč jejími různými složkami: v hierarchii, v řádech a kongregacích, v řadě manželství, obecně řečeno v mnoha vírou, láskou a nadějí otevřených srdcích. Můžeš načrtnout dějiny Obnovy na území našich zemí?

V tehdejším Československu se objevila Charismatická obnova o více než deset let později než v západní Evropě. Důležitou roli sehrály v počátcích kontakty některých katolíků s letničními nebo s charismatickým proudem v protestantských církvích, případně s katolíky sousedních zemí. Obnově v katolické církvi u nás zpočátku hodně pomohl pastor letniční církve Rudolf Bubík (dnes biskup Apoštolské církve). Při shromážděních jeho sboru po domech na Severní Moravě učinilo několik prvních katolíků, kněží i laiků, zkušenost naplnění Duchem svatým. Někteří učinili podobnou zkušenost skrze modlitební skupiny v Polsku, jiní skrze kontakty z Německa, odkud se u nás začaly šířit semináře Obnovy teologa Herberta Mühlena. V počáteční formaci hodně napomohlo společenství kolem Ludvíka Kolka v Brně, které se po převratu včlenilo do mezinárodní komunity Emmanuel, původem z Francie. Počátky obnovy v Praze byly zčásti ovlivněny kontakty s holešovickým sborem Církve českobratrské evangelické, který prožil probuzení v polovině osmdesátých let a později z něj vznikla dnešní Křesťanská společenství (sbory KS), ale také kontakty s Moravou, s Plzní a Německem. Spolupráce s tehdejšími charismatickými evangelíky z Holešovic vyústila v uspořádání ekumenické charismatické konference v pražském Paláci kultury, v roce 1989, ještě před převratem. Od roku 1990 se pak konala již každý rok vlastní Katolická charismatická konference, nejprve v Hradci Králové, pak po několik let v Českých Budějovicích, několikrát v Třebíči, v Ostravě a poslední dva roky zpátky v Budějovicích – vždy podle toho, kde se našli lidé ochotní pracovat na přípravě praktického zázemí a vstřícný místní biskup.

Ve většině katolických společenství byl od počátku kladen velký důraz na propojení nové zkušenosti s katolickou tradicí. Za tím účelem se konaly zmíněné formační semináře, kterých se ještě před revolucí tajně zúčastnilo na sta věřících. Dnes je u nás asi nejznámějším seminář sestavený německým misionářem v Ugandě, otcem E. Sieversem.

Co si má člověk neznalý věci představit pod pojmem „seminář Obnovy“?

Nejčastější formou semináře jsou několikatýdenní „exercicie všedního dne”, kterými prochází celé společenství. Každý týden má své téma, které je obsahem katecheze na setkání a dále je rozvedeno v úryvcích z Písma na daný týden. Obsahem katechezí je tedy základní zvěstování křesťanského poselství (kerygma), nikoli vyučování katechismu či teologické vzdělávání. Mají spíše mystagogický záměr, jde o uvádění křesťanů do základních tajemství víry zkušenostně, nejen po intelektuální stránce. Účastníci jsou neustále stavěni do situací, ve kterých je třeba udělat konkrétní krok na své cestě víry.

Ptal se P. Prokop Brož; celý rozhovor vyšel v časopise MKR Communio 4/2005