O vzniku semináře Život v Duchu svatém vypravuje otec Ernest Sievers
V roce 1973 jsem prožil velmi intenzivní zkušenost s Duchem svatým. Byl jsem tehdy v Ghaně, dvě americké sestry tam vedly seminář. Zeptaly se mě, jestli by se za mě mohly modlit. Já jsem tehdy působil jako profesor dogmatiky v kněžském semináři a neměl jsem žádný zážitek podobný tomu, co mě čekalo. Ty sestry na mě vložily ruce a já jsem díky jejich modlitbě prožil obrovskou, neočekávanou zkušenost s Duchem svatým. Krátce nato jsem s těmito sestrami začal spolupracovat. Vnímal jsem, že mi Bůh říká, že mám tuto zkušenost s Duchem svatým zprostředkovat co největšímu množství lidí, protože je to zkušenost, která nějakým způsobem v církvi schází.
A tak jsem začal hledat způsoby, jak na ni lidi připravit, a narazil jsem na manuál semináře Život v Duchu svatém. Ten manuál byl z Ameriky a jeho autoři byli letniční, vznikl v nekatolickém kontextu. Používal jsem ho skoro deset let, ale bohužel v něm úplně chybělo, jak se věci vylití Božího Ducha vztahují ke křtu, k biřmování, nebylo zde ani slova o eucharistii nebo o svátosti smíření. Protože jsem ovšem semináře pořádal v katolickém prostředí, bylo obrovsky důležité uvést do nich svátostný rozměr. Proto jsme sice dál používali základní kostru, ale seminář jsme prodloužili; cítili jsme, že ho potřebujeme přizpůsobit naší africké zkušenosti. Později, když jsem se na určitou dobu vrátil do Německa, přeložil jsem seminář do němčiny.
Tehdy se za velmi krásných okolností stalo, že jsem se tajně dostal do Východního Německa a měl jsem možnost vyučovat tam o zkušenosti s Duchem svatým prostřednictvím semináře. To vyučování bylo jen velmi krátké, neměli jsme moc času. Byl tam tehdy také jeden kněz z Československa. Už jsem zapomněl jeho jméno, zapomněl jsem jeho tvář, ale vím, že přejel ve tři hodiny ráno přes hranici do Východního Německa a že jsme se za něj modlili, než odjížděl zpátky. Ten člověk opravdu hořel. Řekl tehdy: „Tohle je to, co naši lidé potřebují, co potřebuje naše církev." Zase počkal, až byly tři hodiny, a pak se vracel zpátky přes hranici. Měl zjištěno, že tou dobou mu nejspíš nebudou prohlížet auto, chtěl provézt do země onu vzácnou věc, kterou přijal. Slíbil mi přeložit seminář do češtiny a očividné to také udělal. Myslím, že v Čechách a na Slovensku potom seminář zasáhl celou řadu lidí.
Celá řada lidí se stala tím, čím jsou, díky tomu, že Bůh tenhle seminář používá, aby nás uváděl do zkušenosti s Duchem svatým. Vím například o seminaristech, kteří seminář Života v Duchu absolvovali tajně v semináři - vždy o půlnoci. Museli jít v ponožkách a potichu, sešli se, chválili tichounce Boha, aby nikdo nepřišel na to, že něco dělají, a potom, když seminář absolvovali, Duch svatý skutečně sestoupil, a to velmi mocným způsobem. Někteří z dnešních kněží ve vaší zemi absolvovali seminář v této době a byli jím zasaženi. Bůh skrze seminář udělal úžasné věci, které mě zcela přesahují, a já mu za to vzdávám chválu.
Ptala se Lucie Valchářová
Přeložila Klára Lukavská