Papež František: Jediným nepostradatelným v církvi je Duch svatý
Náměstí sv. Petra zaplnilo v pátek 3.července asi třicet tisíc lidí. Samotnému setkání s papežem předcházel asi dvouhodinový program pod žhnoucím sluncem, takže déšť, který se kolem 18 hodiny přehnal Římem, byla pro účastníky příjemným osvěžením. Setkání se účastnili kromě tří kardinálů (Koch, Sandri a Bagnasco) také delegáti jiných církví: biskupové koptské a syrské pravoslavné církve (mons. El Soryani a mons. Eugenio Aydin), delegát anglikánského společenství (reverend David Moxon), švédský luteránský biskup (dr. Jonas Jonson) a kazatel z letničního společenství (Giovanni Traettino). Za přítomnosti Petrova nástupce společně zazpívali Andrea Bocelli, Noa, Don Moen a další umělci. Se svými osobními zkušenostmi s charismatickou obnovou se svěřili dva muži. Jeden z pamětníků vzniku charismatického hnutí před padesáti lety Vittorio Aliquo z Palerma, státní zástupce a člen útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který mimo jiné podepsal zatykač na jednoho z obávaných bossů italského podsvětí Toto Riinu. Po něm vystoupil sedmnáctiletý mladík ze Senigallie, který nastínil svůj úspěšný boj se závislostí na drogách.
Potom se ujal slova papež František, který přibližně v půl hodinové promluvě podal spatra historický nástin vzniku a účel charismatického hnutí. Navázal přitom na loňské setkání s charismatiky na olympijském stadionu. Připomněl také postavu belgického kardinála Leona Josepha Suenense, „velkého protektora charismatického hnutí“, který označil charismatickou obnovu označil za „příliv milosti“.
„Papež Pavel VI. při mši v pondělí po Seslání Ducha svatého roku 1975 poděkoval kardinálu Suenensovi těmito slovy: »Ve jménu Páně vám děkuji, že jste charismatické hnutí přivedl do středu církve«. Nejde o nějakou pár let trvající novinku, charismatické hnutí má dlouhou historii. V homilii tehdy zmíněný kardinál řekl: »Kéž charismatická obnova jako taková jednoho dne zmizí a přetvoří se na letniční milost celé církve, aby byla věrna svému původu. Řeka musí zmizet v oceánu«. Pokud řeka přestane téci, zkazí se, a pokud Obnova, tedy tento proud milosti nevede do oceánu Boha, lásky Boží, pracuje jenom pro sebe a to není vlastní Ježíši Kristu, to je od zlého, od otce lži. Obnova tedy jde, přichází od Boha a jde k Bohu.“
„Papež Pavel VI. tomu požehnal,“ řekl dále František a citoval slova kardinála Suenense: »První chyba, které je zapotřebí se vyhnout, je snaha zahrnout charismatickou obnovu v kategorii hnutí. Není to zvláštní hnutí, Obnova není hnutím v sociologickém smyslu, nemá zakladatele, není homogenní a obsahuje velkou šíři reality, je proudem milosti, obnoveným vanutím Ducha na všechny členy církve: laiky, řeholníky, kněze a biskupy. Je výzvou pro nás všechny. Ne že se někdo stává členem Obnovy, ale spíše se Obnova stává součástí nás, pokud přijmeme milost, kterou nám nabízí.«
„Tady kardinál Suenens mluví o svrchovaném díle Ducha, který bez lidských zakladatelů vzbudil tento proud milosti roku 1967. Obnovení muži a ženy po přijetí milosti křtu Ducha svatého uvedli v život sdružení, komunity, formační a evangelizační školy, řeholní kongregace, ekumenické komunity a komunity věnující se potřebným.“
Potom papež František připomněl pojem jednoty v různosti, který přibližoval na loňském setkání s charismatickou obnovou za pomoci obrazu orchestru.
„V Evangelii gaudium jsem mluvil o kulové ploše a mnohostěnu. Nestačí mluvit o jednotě, není to jakákoli jednota. Není to uniformita na způsob kulové plochy, jejíž každý bod je stejně vzdálen od středu a mezi jednotlivými body není rozdílu. Vzorem je mnohostěn, ve kterém si všechny jeho části uchovávají svoji původnost. Jsou to charismata jednoty, ale jsou různá. Jednota v různosti. Toto rozlišení je důležité, protože mluvíme o díle Ducha svatého, nikoli o našem díle.“
Z tohoto důvodu - pokračoval papež - nelze říkat, že my jsme proudem katolické charismatické obnovy, a vy nikoli, protože Duch vane kam chce.
„Existuje, drazí bratři a sestry, jedno velké pokušení pro leadery - já preferuji spíše výraz služebníci. A toto pokušení služebníků přichází od démona. Je to pokušení uvěřit ve vlastní nenahraditelnost, a to v jakékoli pozici. Démon takové lidi vede k tomu, aby chtěli být těmi, kdo komandují, jsou středem, a tak postupně sklouzávají do autoritářství, personalismu a brání komunitám obnoveným v Duchu žít. Toto pokušení líčí určitou pozici jako věčnou, takže ti, kteří ji zastávají, se považují za nezastupitelné. Vede to k určité formě moci a nadřazování nad druhými. Mějme v tom jasno: jediným nenahraditelným v církvi je Duch svatý a Ježíš je jediný Pán! Ptám se vás: kdo je v církvi jediným nenahraditelným? (Přítomní odpovídají: Duch svatý!) A kdo je jediným Pánem? (Přítomní odpovídají: Ježíš!) Řekněme tedy, že Ježíš je Pán. Chvalme Pána Ježíše! (Přítomní volají: Ježíš je Pán!) Nejsou jiní!“
„Je vhodné, aby všechny služby v církvi byly na dobu určitou, nikoli doživotně“ – řekl dále papež. „Tak je tomu v některých zemích, kde vládne diktatura. Ježíš však říká: »Učte se ode mne neboť jsem tichý a pokorný srdcem.« Zmíněné pokušení je tedy od ďábla a dělá ze služebníka pána. Zmocníš se nějakého společenství, skupiny a toto pokušení strhává do samolibosti... Kolik jen je pokušení, které působí bolest společenstvím, ohraničují prokazování dobra a činí z nich něco na způsob nevládních organizací. Promiňte mi, ale řeknu to: kolik jenom leaderů se naparuje? Moc přivádí k samolibosti! A dává ti pocit, že můžeš všechno. Můžeš sklouznout i do kšeftu, protože ďábel vždycky vstupuje skrze peněženky, to je jeho vstupní brána.“
„Prožili jste zkušenost Obnovy. Sdílejte ji v církvi. Velmi důležitou službou, tou nejdůležitější, kterou lze v církvi prokazovat, je pomáhat Božímu lidu k osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, který nás mění v nové muže a nové ženy. V malých, skromných skupinkách, které jsou účinné, protože v nich působí Duch svatý. Nehleďte tolik na pořádání velkých shromáždění, u kterých to často končí, ale na řemeslné vztahy plynoucí ze svědectví v rodině, v práci, v životě společnosti, ve farnosti, v modlitebních skupinách, se všemi. A tady vás prosím, buďte iniciativní při vytváření svazků důvěry a spolupráce s biskupy, kteří mají pastorační odpovědnost za vedení Kristova těla, včetně charismatické obnovy.“
„Dalším silným znamením Ducha v charismatické obnově – pokračoval papež – je hledání jednoty Kristova těla. Vy charismatici jste obdrželi zvláštní milost, abyste se modlili a pracovali za jednotu křesťanů, protože tento proud milosti prochází všemi křesťanskými církvemi. Jednota křesťanů je dílem Ducha svatého a modlit se musíme společně.“
Kromě ekumenismu modlitby papež František poukázal na ekumenismus krve:
„Víme, že když ti, co nenávidí Ježíše Krista, zabíjejí křesťana, neptají se jej předtím: »Ty jsi luterán nebo pravoslavný? Evangelikál, baptista nebo metodista?« - »Jsi křesťan.« - A setnou mu hlavu. Tihle se nemýlí, vědí, že je zde společný kořen, který nám všem dává život a kterým je Ježíš Kristus, a že nás Duch svatý vede k jednotě! Ti kteří nenávidí Ježíše Krista, vedeni Zlým, se nepletou, vědí a proto zabíjejí, aniž by kladli otázky.“
Papež František mimo jiné povzbudil k organizování seminářů o životě v Duchu společně s ostatními křesťanskými charismatickými kruhy pro ty bratry a sestry, kteří žijí na ulici. „Také oni v sobě mají Ducha, který nabádá, aby někdo zvnějšku otevřel bránu,“ poznamenal papež, v úvodu jehož promluvy se rozpršelo:
„Zdá se, že nyní déšť ustává. Skončilo horko. Pán je dobrý! Nejprve nám daroval teplo, potom hezkou sprchu! Je s námi! Nechávejte se vést Duchem svatým, tímto proudem milosti, který jde vpřed a stále hledá jednotu. Není jiný pán než ten Jediný. Kdo? (Přítomní odpovídají: Ježíš). Ježíš je Pánem. Charismatická obnova je letniční milost pro celou církev, souhlasíte?“ (Odpověď: Ano).“
Tolik z promluvy papeže Františka, který se v pátek v podvečer setkal se 30 tisíci příznivci charismatické obnovy na Svatopetrském náměstí.
Převzato z webu www.radiovaticana.cz.