Podněty pro obnovu modlitby chval
4. Podněty pro obnovu modlitby chval
4.1 Nastínění situace
Dříve než budou podány podněty pro obnovu chvály ve shromážděních církve, je zapotřebí nastínit současnou situaci, ve které by oslava Boha měla nacházet půdu pro svůj růst. Realistický pohled na církev, konkrétně v Čechách a na Moravě, ukazuje, že je velmi mnoho farností, ve kterých je jediným projevem života církve „vysluhování“ svátostí. Lidé „chodí“ na mši, kterou „odslouží“ kněz a větší kontakt s církví nemají. Málo v kterých farnostech jdou lidé spolu s knězem „slavit eucharistii“, která je vrcholem jejich života modlitby. Z toho vyplývá, že pouze živé společenství církve může být tou dobrou půdou pro oslavu Pána. Je možné ztotožnit se s německým teologem H. Mühlenem, který tvrdí, že většina církevních struktur padne a církev bude mít budoucnost jedině v malých osobních společenstvích, eucharistie bude pak vrcholem slavení a setkání těchto skupin.97 Malá osobní společenství budou předpokladem všech podnětů a impulzů níže popsaných.
Ještě jedním podstatným znakem současnosti, důležitým pro popisované téma, je pragmatičnost jednání. Zaměřenost na efektivnost, výsledky, úspěch s sebou automaticky přináší napětí ve vztahu k modlitbě chvál. Nebylo by užitečnější pomáhat lidem, evangelizovat, atd.? Proč ztrácet čas modlitbou chval? Ta se ukazuje jako něco nekonkrétního, něco navíc. S touto situací je třeba počítat.
Nyní lze přejít k impulzům, které jsou zasazeny do této situace a vyzývají k obnově.
4.2 Chvála v malých společenstvích
Jan Pavel II řekl: „Naším prvním úkolem je být s Kristem. Stálým nebezpečím pro apoštolské pracovníky je dát se natolik strhnout vlastní aktivitou pro Pána, že zapomínáme na Pána, který je všeho původem.“98 Z této výpovědi vyplývá,že každé setkání ve společenství by mělo být založeno na modlitbě. Bůh musí být postaven do centra lidí, kteří se sejdou v jeho jménu. To se nejlépe vyjádří právě chválou. Mnohá společenství však tápají, jakým způsobem Boha oslavovat. Zde jsou podány konkrétní podněty.
4.2.1 Vzdávání chvály skrze biblické bohatství
Společenství by se mělo v první řadě učit chvále od biblických autorů. Církev podává pomocnou ruku v modlitbě posvátného oficia. Navrácení se k této modlitbě může vézt k živé oslavě Boha. Jednotlivé žalmy mohou být dále rozjímány a doplněny spontánní chválou.
Lidé, kteří se shromáždí a chválí Boha slovy Písma, mohou také rozjímat nad způsobem, kterým byla tato napsaná chvála vyjádřena. Mohou spolu se žalmistou pozvedat ruce, tleskat v dlaně (srv. Ž 47,2; 134,2), spolu s Miriam mohou tančit k chvále Boží (srv. Ex 15,20), atd.
4.2.2 Spontánní chvála
Křesťané se nemusí pouze striktně držet předepsaných slov, ale mohou vyjádřit svou radost z Hospodina vlastními slovy a gesty. Pro mnohé je velmi těžké nahlas a spontánně vyjádřit svou chválu ve shromáždění. Jsou naučeni úctě a pokoře vůči Bohu a nemohou se překonat k vyjádření toho, co prožívají. Tento falešný ostych chválit a děkovat Bohu před druhými a s druhými však nevychází z Bible, ale ze společenského vývoje (tzv. osvícenství). Proto je třeba, aby se lidé ve společenství pokusili přistoupit k volně formulované chvále.99 Tento způsob modlitby může učit společenství dětskému přístupu k Otci.
4.2.2.1 Litanijní chvála
Tímto termínem lze označit modlitbu, kde jednotlivé osoby po sobě spontánně vzdávají Bohu chválu a ostatní shromáždění odpovídají např. „chvála tobě Pane“ nebo „amen, aleluja“. Toto „sdílení modlitby“ může být velice obohacující. Jestliže společenství věří, že Duch svatý je původcem modlitby, může to v tomto způsobu konkré tně zakoušet. Dá se v tom odhalit i způsob vzájemného prorokování jak o něm píše svatý Pavel (srv. 1Kor 14, 23-25).
Nelze opomenout, že všechny liturgické modlitby, citované při eucharistii, nebo jiných bohoslužbách, mají svůj kořen právě v tomto způsobu spontánní modlitby, jejíž významné, trefné a opakující se věty byly zapsány a přešly do pokladu tradice církve.100
4.2.2.2 Chvála všech současně
Tento způsob chvály se může zdát nezvyklým, novým a přitom je velice starý. Židé se například modlili a modlí žalmy, nebo osmnáct chvalořečení tím způsobem, že jeden přes druhého v různé rychlosti a hlasitosti recituje, nebo zpívá text. Vše je obklopeno zpěvem nigunů. Přesto to není chaos, ale harmonicky znějící chvála.
Také Nový zákon zaznamenává modlitby chval, z kterých je možné vytušit, že byly vyslovovány všemi spontánně a najednou (srv. Sk 4,21; 11,18; 10,46...).
Tento způsob modlitby demonstruje radost a nadšení z Boha. Společenství, která se začnou modlit tímto prastarým způsobem, mohou zbořit plno zdí, které je mezi sebou dělí.
Osoba, která se takto modlí ve společenství se nedělí svými myšlenkami, chválami s druhými, jako je tomu v litanijní formě, ale jde spíše o jakousi formu kolektivní osobní modlitby.101 Žádný hlas nemusí dominovat, spíše se hlasy slévají v jednu harmonii, aby se individuální modlitba stala částí modlitby celého společenství. Mírou upřímnosti a spontánnosti zde nejsou emoce nebo city, ale osobní intence chvály.
4.2.3 Oslava Boha zpěvem
Zpěv je jedním z nejvíce autentických prostředků k vyjádření společné chvály. Když Boží lid zpívá písně plné Ducha, přestává se koncentrovat na své problémy a pokušení, ale může se cele ponořit do oslavy Boha. Je velmi dobré, když texty písní čerpají z Písma, zvláště žalmů.
Tento způsob chvály napomáhá také k větší radostnosti všech. Každá píseň může uvést do jiné „nálady“ chvály, od pokojného velebení až po živé, radostné, hlučné chvály. Všichni by měli být vnímaví na ducha zpívané písně. Ve zpěvu se tím také buduje jednota všech. Nejde o to, aby někdo dominoval svým hlasem a slyšel pouze sebe samého. Spíše ať se hlasy spojují v hlas „jednoho těla“. Všichni zpívají v první řadě pro Boha, ne pro své uspokojení.
Důležité je, aby byl ve společenství člověk zodpovědný za zpěv. Ten udává tempo, hlasitost, vybírá písně, apod. Při všem je nejdůležitější vědomí, že je chválen Pán, myšlenky i srdce jsou zaměřené na něho. Jemu patří všechna chvála. „Všechno co má dech, ať chválí Hospodina!“ (Ž 150,6).
4.2.4 Ticho naplněné chválou
„Ztišením se sluší Boha chválit.“ (Ž 65,2) Také ticho je formou chvály pro společenství. Tato oslava může být vyjádřena v adoraci, ale také uprostřed spontánní, živé modlitby. Často se stává, že uprostřed zpěvů a chvály přichází úplné ticho, naplněné Boží přítomností, stejně tak jako Eliáš se setkal s Bohem v tichém vánku, i když šel před ním vítr, bouře a oheň (srv. 1Kr 19,11n).
Toto ticho se samozřejmě odlišuje od „mrtvého ticha“ plného napětí a bezradnosti. Tichá chvála je výrazem úcty a bázně vůči Boží svatosti. „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho mi vzejde spása.“ (Ž 62,2).
4.3 Slavení eucharistie
Rubriky, které určují co a jak vykonávat při slavení mše svaté, nejsou natolik striktní, aby se chvála při tomto vrcholném setkání s Bohem nemohla proměnit v autenticky prožívanou, radostnou hostinu. Vše však má nejen Božský, ale také lidský faktor. Záleží na konkrétním společenství, které se na této oslavě sejde. Je-li to setkání osobní a přátelské, pak se to automaticky odrazí na vzdávání díků. Jestliže je v tom společenství anonymita, nebo narušené vztahy a neodpuštění, může liturgie vypadat sebekrásněji, ale pravá, ryzí chvála to nebude. Spíše budou platit slova Písma: „Tento lid mne ctí rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje.“ (Iz 29,13).
Pro obnovení chvály při eucharistii lze doporučit všec hny výše zmíněné impulzy, ale hlavně rozjímání nad jednotlivými texty liturgie, které jsou přeplněné chválou. Stačí jednat podle toho, k čemu vyzývají.
5. Závěr
Mé současné zaměstnání (v diecézním centru pro mládež) mi dává plno příležitostí poznat církev z mnoha stran. Někdy se mi zdá příliš „smutná“, bez „chuti“ a to mě vedlo k zamyšlení.
Lék na odstranění tohoto „smutku“ v církvi jsem hledal v obnově modlitby chval, v živé oslavě osobního Boha. Tuto práci jsem tedy na chválu zaměřil. Snažil jsem se s mnoha jinými autory obhájit modlitbu chval jako povolání křesťanů a tak jsem hledal kořeny v Písmu, tradici i liturgii. V závěrečné části, která má již ryze pastorální ráz, podávám několik podnětů pro malá osobní společenství, v nichž vidím společně s H. Mühlenem budoucnost církve.
Snad práce přinese širší pohled na důležitost chvály uprostřed setkávání křesťanů a bude přínosem pro obnovu modlitebního života. Stále více totiž odhaluji, a to je možné vyčíst mezi řádky celé práce, že chvála je nejlepší odpovědí na Boží přikázání obsažené v Š-ma Izrael. Čím více miluji Boha celým srdcem, duší, myslí a silou, tím více ho toužím chválit celým svým životem.
Poznámkový aparát
1. F. Nietzsche in: S. Rougier, František zAssisi, Brno 1990, str. 30.
2. K. Rahner, Foundation of Christian Faith in: Kilian McDonnell, Rozněcování ohně, Praha 1992, str. 26.
3. Slovo chvála je v bibli synonymem pro oslavu, proto v této studii budou tato slova používána bez rozlišování.
4. Srv. A. Novotný, Biblický slovník, Praha 1956, str. 250.
5. Srv. tamtéž.
6. Srv. Encyklopedie bible (kolektiv autorů), Bratislava 1992, str.220.
7. Srv. T. Špidlík, Prameny světla, Řím 1981, str. 376.
8. Srv. tamtéž.
9. Srv. P. Johr, Písně království, Řím 1989, str. I/187.
10. Srv. T. Špidlík, Prameny světla, Řím 1981, str. 84.
11. Srv. R. Guardini, O modlitbě, Praha 1991, str. 87.
12. Srv.Slovník biblické teologie (kolektiv autorů), Řím 1991, str. 283.
13. Srv. Encyklopedie bible (kolektiv autorů), Bratislava 1992, str. 182.
14. Srv. A. Novotný, Bilický slovník, Praha 1956, str. 196.
15. Srv. M. Gyr, Obnovte se v Duchu, Kostelní Vydří 1994, str. 75.
16. Srv. tamtéž jako pozn. 4.
17. Srv. F. J. Schierse, Christologie, Praha 1992, str. 83.
18. Srv. Slovník biblické teologie (kolektiv autorů), Řím 1991, str. 146.
19. Srv. M. Gyr, Obnovte se v Duchu, Kostelní Vydří 1994, str. 76.
20. Srv. tamtéž str. 77.
21. Srv. List Barnabášův I/7 in: Druhá patristická čítanka,Praha 1985, str. 21.
22. Srv. tamtéž VII/1, str.25.
23. Srv. List sv. Klementa Korinťanům XXXV/12 in: Tamtéž str. 56
24. II. List sv. Klementa Korinťanům XVIII/1 in: Tamtéž str.84.
25. I. List sv. Klementa Korinťanům XXX/6 in: Tamtéž str.54.
26. List sv. Ignáce Efezanům XI/1 in: Tamtéž str. 93.
27. Srv. tamtéž XIII/1.
28. Srv. S. Katarzyna, Zachwyceni Bogiem, Kraków 1993, str.22; A. Augustinus, Vyznání, Praha 1990, X/27 str.341.
29. Srv. H. Římský, Traditio Apostolica 41 in: S. Katarzyna, Zachwyceni Bogiem, Kraków 1993, str. 47.
30. List svatého Ignáce Římanům II/2 in: Druhá patristická čítanka, Praha 1985, str. 107.
31. Umučení Polykarpovo XIV/2 in: Třetí patristická čítanka,Praha 1985, str. 21.
32. Srv. T. Špidlík, Prameny světla, Řím 1981, str. 361.
33. Srv. Svatý Benedikt (kolektiv autorů), Praha 1992, str.72.
34. Srv. S. Rougier, Svatý František, Brno 1990, str. 29.
35. Srv. tamtéž str. 31.
36. Srv. Sv. Terezie od Ježíše, Život, Řím 1983, str. 386.
37. Srv. Ignác z loyoly, Duchovní cvičení, Praha 1941, str.I/110. ;
38. Srv. Kongregace pro nauku víry, Některé pohledy na křesťanskou meditaci, Olomouc 1990, str. 24.
39. Srv. tamtéž str. 18.
40. Srv. SC 83.
41. LG 49.
42. Srv. LG 50.
43. Srv. SC 7.
44. Srv. K. Richter, Kult v bibli, v židovství a v křesťanství in: Teologické texty 4/94, str. 110.
45. Srv. Slovník biblické teologie (kolektiv autorů), Řím 1991, str. 146.
46. Srv. Encyklopedie bible (kolektiv autorů), Bratislava 1992, str. 182.
47. Srv. Y. Villedieu, Š-ma Izrael in: Povolání a věrnost(kolektiv autorů), Praha 1994, str. 49.
48. Srv. tamtéž str. 50-51.
49. A. Stein, Modlitby israelitů, Praha 1918, str. 192-258.
50. Srv. J. V. Polc, Posvátná liturgie, Řím 1981, str. 18.
51. Didaché IX/1 -X/1 in: Druhá patristická čítanka, Praha 1985, str. 11.
52. Srv. tamtéž jako pozn. 27.
53. Srv. Slovník biblické teologie (kolektiv autorů), Řím 1991, str. 146.
54. Srv. Encyklopedie bible (kolektiv autorů), Bratislava 1992, str. 85.
55. Srv. J. V. Polc, Posvátná liturgie, Řím 1981, str. 117.
56. Srv. SC 2.
57. SC 83.
58. Srv. R. DeGrandis, Uzdrowienie przez Eucharystie, Warszawa 1994, str. 65.
59. Srv. Český misál, Praha 1980, str. 279.
60. Srv. tamtéž jako pozn. 58.
61. Srv. II. Eucharistická modlitba in: Český misál, Praha 1980, str. 297.
62. Srv. J. Cavnara, Spotkanie z Panem we wspólnocie, Lódź 1994, str. 13.
63. SC 84.
64. Srv. SC 85.
65. SC 86.
66. Denní modlitba církve, Praha 1987, str. 933.
67. Srv. tamtéž str. 10.
68. Srv. Molitvennik, Brusel 1989, str. 42.
69. Řeckokatolický obřad, Praha 1968, str. 12.
70. Srv. tamtéž.
71. Tamtéž str. 25.
72. SC 8.
73. LG 50.
74. Srv. A. Novotný, Biblický slovník, Praha 1956, str. 250.
75. Srv. Výklady ke starému zákonu (kolektiv autorů),Praha 1991, str. 316.
76. Srv. tamtéž jako pozn. 74.
77. Srv. R. Guardini, O modlitbě, Praha 1991, str. 92.
78. Srv. tamtéž.
79. Srv. R. DeGrandis, Uzdrowienie przez Eucharystie, Warszawa 1994, str. 65.
80. Irenej, Adversus Haeresis IV,20,7 in: R. Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, Kostelní Vydří 1994, str.21.
81. Srv. D. Duka, Škola vnitřní modlitby, Brno 1991, str.15.
82. Srv. Sv Basil Veliký, De Spiritus Sanctus XXVI, PG32, 181nn in: R. Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, Kostelní Vydří 1994, str. 189.
83. Srv. tamtéž.
84. Srv. Jan Pavel II, Dominum et vivificantem čl. 88.
85. Srv. tamtéž.
86. Srv. J. Cavnara, Spotkanie z Panem we wspólnocie, Lódź 1994 str. 15.
87. Srv. R. Faricy, Modlitwa charyzmatyczna i kontemplacja, Kraków 1990,
str. 41.
88. Srv. R. Abeln a A. Kner, Jak se máme modlit?, Kostelní Vydří 1994,
str 38-40.
89. Srv. Rozněcuj plamen (kolektiv autorů), Praha 1993, str.8.
90. Srv. N. Baumert in: Povolání a věrnost, Praha 1994, str.12.
91. Srv. G. Bernanos, Deník venkovského faráře, Purley 1988, str. 226.
92. Srv. R. Guardini, O Modlitbě, Praha 1991, str. 113.
93. Srv. tamtéž.
94. Srv. tamtéž jako pozn. 90.
95. Srv. A. Grün, Modlitba jako setkání, Kostelní Vydří 1993, str. 37.
96. Srv. tamtéž.
97. Srv. H. Mühlen, Nastává zhrou cení církevních struktur? in: Teologické texty 1/94, str. 32.
98. Jan Pavel II., Mistyczne dziedzictwo Kościola in: O.Gabriel, Kontemplacyjne horyzonty modlitwy, Kraków 1988, str. 5.
99. Srv. H. Mühlen, Nově s Bohem, Olomouc 1993, str. 61.
100. Srv. DV 8.
101. Srv. J. Cavnara, Spotkanie z Panem we wspólnocie, Lódź 1994, str. 21.
Bibliografie
I. Magisterium
1. Dokumenty II.vatikánského koncilu:
Sacrosanctum Concilium, Řím 4.12.1963.
Lumen gentium, Řím 21.11.1964.
Dei Verbum, Řím 18.11 1965.
2. Kongregace pro nauku víry, Některé pohledy na křesťanskou meditaci,
Řím 15.10.1989.
3. Jan Pavel II., Dominum et vivificantem, Řím 18.5.1986.
II. Ostatní výběr literatury
4. A. Augustinus, Vyznání, Praha 1990.
5. R. Abeln a A. Kner, Jak se máme modlit, Kostelní Vydří 1994.
6. G. Bernanos, Deník venkovského faráře, Purley 1988.
7. R. Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, Kostelní Vydří 1994
8. J. Cavnara, Spotkanie z Panem we wspólnocie, Lódź 1994.
9. Český misál, Praha 1980.
10. R. DeGrandis, Uzdrowienie przez Eucharystie, Warszawa 1994.
11. Denní modlitba církve, Praha 1987.
12. Druhá patristická čítanka, Praha 1985.
13. D. Duka, Škola vnitřní modlitby, Brno 1991.
14. Encyklopedie bible (kolektiv autorů), Bratislava 1992.
15. R. Faricy, Modlitwa charyzmatyczna i kontemplacja, Kraków 1990.
16. O. Gabriel, Kontemplacyjne horyzonty modlitwy, Kraków 1988.
17. A. Grün, Modlitba jako setkání, Kostelní Vydří 1993.
18. R. Guardini, O modlitbě, Praha 1991.
19. M. Gyr, Obnovte se v Duchu, Kostelní Vydří 1994.
20. Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, Praha 1941.
21. P. Johr, Písně království, Řím 1989.
22. S. Katarzyna, Zachwyceni Bogiem, Kraków 1994.
23. Molitvennik, Brusel 1989.
24. K. McDonnel, Rozněcování ohně, Praha 1992.
25. H. Mühlen, Nastává zhroucení církevních struktur in: Teologické texty 94/1, str. 32.
26. H. Mühlen, Nově s Bohem, Olomouc 1993.
27. A. Novotný, Biblický slovník, Praha 1956.
28. Povolání a věrnost (kolektiv autorů), Praha 1994.
29. J. V. Polc, Posvátná liturgie, Řím 1981.
30. K. Richter, Kult v bibli, v židovství a v křesťanství in: Teologické texty 94/4, str. 110-111.
31. Rozněcuj plamen (kolektiv autorů), Praha 1993.
32. S. Rougier, František z Assisi, Brno 1990.
33. Řeckokatolický obřad, Praha 1968.
34. F. J. Schierse, Christologie, Praha 1992.
35. Slovník biblické teologie (kolektiv autorů), Řím 1991.
36. A. Stein, Modlitby israelitů, Praha 1918.
37. Svatý Benedikt (kolektiv autorů), Praha 1992.
38. T. Špidlík, Prameny světla, Řím 1981.
39. Terezie od Ježíše, Život, Řím 1983.
40. Třetí patristická čítanka, Praha 1985.
41. Výklady ke starému zákonu (kolektiv autorů), Praha 1991.
Děkujeme Pastoračnímu středisku při Arcibiskupství pražském za laskavý souhlas s publikací celé této práce.