Přímluva ve společenství

Přímluvná modlitba je v nějaké podobě nepochybně přítomná v životě každého společenství. Přimlouváme se za sebe navzájem, za lidi nám blízké, za problémy v našich rodinách, v církvi, ve společnosti atd. Známe Ježíšův příslib o tom, že shodnou-li se dva z nás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, nebeský Otec to učiní (Mt 18,19), i zásadu, že účinnější než množství modliteb je množství přímluvců. Jak to ale udělat, aby naše přimlouvání se ve společenství nebylo jen řadou vzájemně nesouvisejících proseb? Jak se vyhnout stereotypu, kdy je téměř dopředu jasné, co kdo řekne, nebo naopak nebezpečí soustředit se pouze na to, abychom vymysleli neotřelou formulaci? Nabízím jednu možnost, jak uspořádat blok (45-60 minut) přímluvné modlitby, aby vedl k růstu společenství i přímluvců ve víře a lásce.

1. Úkon kajícnosti. (5-10 minut) Nepředkládáme Bohu svoje prosby pro svoje spravedlivé skutky, ale pro jeho veliké slitování (srv. Dan 9,18). Je proto potřeba nejprve s pokorným a kajícím srdcem uznat, že to jsme my sami, kdo potřebuje Boží odpuštění a záchranu. Přímluvná modlitba je službou lásky a Pán chce, aby skrze ni láska v našem srdci rostla. Odevzdejme mu proto svoje sobectví a prosme, aby proměnil naše srdce. Je tu také prostor pro vzájemné odpuštění a smíření (Mk 11,25). Chceme-li se společně přimlouvat, musíme nejprve odložit všechno, co nás rozděluje.

2. Chvály. (10 minut) Nejde o to nejprve Bohu zalichotit, aby nám pak něco dal. Modlitba chvály má na tomto místě povzbudit naši víru. Chceme si lépe uvědomit, ke komu přicházíme, připomenout si a vyznat Boží velikost a moc (pro něj není nic nemožného), a také jeho dobrotu, štědrost, zájem o nás. Můžeme si připomenout Boží zaslíbení týkající se modlitby.

3. Výběr tématu k přímluvám. (5 minut) Nejprve prosíme Ducha svatého o vedení, aby nám položil na srdce, za co se máme přimlouvat (kde to je zvlášť potřeba, kde se chce Bůh oslavit…). Na chvíli se ztišíme, pak má každý možnost navrhnout téma. Co se opakuje, jak spolu témata souvisí? Nakonec se rozhodneme, za co se budeme modlit teď. Počet okruhů musí být úměrný času, který na přímluvu máme, aby modlitba nebyla příliš roztříštěná. Tato část nemusí být součástí každého přímluvného setkání, můžeme např. jednou za čtvrt roku věnovat více času naslouchání a rozlišování, co nám Pán svěřuje do modlitby, a za to se pak přimlouvat dlouhodobě. Můžeme také pověřit někoho ze společenství, aby připravil témata předem. Neměla by ale chybět prosba o vedení Ducha svatého a alespoň minimální prostor připojit nějaké aktuální téma.

4. Přímluvy. (20 minut) Přímluva nespočívá v tom, že Bohu předložíme naší analýzu situace a navrhneme řešení. Přimlouvat se znamená předstoupit před Pána a lidi nebo záležitosti, které máme v srdci, mu s důvěrou vložit do rukou. S důvěrou, že On ví, co je potřeba, a že zná nejlepší řešení. Nepřemlouváme Boha, aby udělal, to nebo ono, ale vyvyšujeme ho nad problém, prosíme ho, aby se oslavil jako ten, který má všechno v rukou. I k přímluvě patří naslouchání – jak nás Pán vede, co mi říká skrze modlitbu bratří a sester, jaký je jeho pohled na to, za co se modlím? Nelekejme se ticha při modlitbě, nemusíme vyplnit celý čas mluvením. Nechce nám Pán dát svoje slovo jako odpověď na naši modlitbu?

5. Zakončení. Přímluvy můžeme shrnout modlitbou Otče náš, do které vložíme i to, co jsme nevyslovili nahlas, a kterou Bohu především znovu vyznáme, že chceme, aby se v tom všem děla jeho vůle. Je možné krátce poděkovat za to, že nás Bůh slyší a ujímá se nás.

6. Reflexe. Na závěr se podělíme o to, jak kdo modlitbu prožil, co nám přišlo důležité, co se nás dotklo, v čem Bůh proměnil náš pohled na věc, jak k nám mluvil apod. Důležité body zapíšeme do modlitebního deníčku našeho společenství.

Důležité je, aby všichni věděli, kdo modlitbu vede (spolu s Duchem svatým). Vyhneme se tak nejistotě a nervóznímu pokukování po hodinkách. Je na vedoucím, aby uvedl jednotlivé části modlitby. Je také vhodné, aby stručně vysvětlil jejich smysl a souvislost s přímluvou.