Radost z Hospodina
Radost z Hospodina má svůj trochu nečekaný počátek - totiž v radosti Hospodinově. Vždyť on je uprostřed tebe, zachraňuje tě, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá (Sof 3,17)! Tento Pán pak tě pak svléká z žíněného roucha, aby mu oblékl roucho radosti (Ž 30,12). Proč? On sám je zdrojem jeho jásavé radosti (Ž 43,4; 104,34), on nás stvořil (Ž 149,2) a plesá celé jeho stvoření (Ž 96,12).
Největší radostí žalmisty je "být s Tebou" - tedy se svým Pánem (Ž
16,11). Radostí mu jsou Hospodinova ustanovení - pod těmi si můžeme
představit svět tak, jak je, plán spásy apod. - (Ž 19,9), jeho
přítomnost (Ž 21,7), jeho skutky (Ž 66,6; 92,5), jeho moc (Ž 21,2),
jeho soud (Ž 67,5; 97,8), jeho spravedlnost (Ž 145,7), jeho
milosrdenství (Ž 31,8), jeho vláda, panování (Ž 97), den, jenž
učinil Hospodin (Ž 118,24), jeho spasení (Ž 9,15; 13,6; 14,7). Radost
nalézá ten, kdo hledá Boží vůli (Ž 69,33) - to nám může ukázat, že naše
radost je skutečně vůlí našeho Pána! Avšak radostí žhne také život
toho, kdo slouží Bohu (Ž 100,2) - roucha jeho života voní myrhou, aloe,
kasií (Ž 45,9). Radosti se dostává tomu, kdo je přímého srdce (Ž 97,11)
- radost je tedy jedním z autentických plodů křesťanského života.
Radost není přívažkem evangelia, ale dostává ji od Hospodina jako úkol a zaslíbení - mají se radovat ti, kdo chtějí Pánu sloužit (Ž 2,11), kdo si přejí spravedlnost (Ž 35,27), kdo Hospodina hledají (Ž 40,17; 70,5), kdo se k němu utíkají a milují jeho jméno (Ž 5,12). Máme se radovat v naději (Řím 12,12), radovat se s radujícímí (Řím 12,15), přemáhat zlo dobrem (Řím 12,21). Radost je zaslíbením Ježíšovým (Mt 5,12; Lk 6,23), raduje se i jeho matka Maria (Lk 1,47), radují se pastýři nad narozením Spasitele (Mt 2,10). Raduje se i učedník, když slyší Slovo (Mt 13,20; Mk 4,16), když najde "poklad ukrytý v poli" (Mt 13,44), když vejde ke svému Pánu (Mt 25,21.23). Radují se učednice, když naleznou prázdný hrob (Mt 28,8). Vždyť o jeho zvěsti tvrdíme, že je radostná - ať se tedy tak i projevuje!
Radost je nakažlivá - stejně jako smutek. Radost ale není projevem
snadného života, stejně jako smutek není znamením života těžkého. Dobře
známe mnoho příkladů chudých, kteří byli opravdu radostní a šťastní - a
příběhy věčně nespokojených lidí, jejichž život je zcela zajištěn.
Radost mohu šířit - stejně jako jsem schopen šířit smutek, depresi a
pocit zmaru. Mohu si vybrat. Mohu se rozhodnout, zda si všímat malých
radostí každého dne, ocenit krásu, žasnout.
Radost pramení ze skutečného duchovního realismu. Řekli bychom, že může vycházet jedině přímo ze srdce. Radost je schopností, ctností
člověka, který je hluboce přesvědčen o naději skutečnější než
zoufalství, důvěře překonávající zrady, lásce vítězící nad strachem a
nenávistí. V prvé řadě nám tato schopnost radovat se byla dána - je to
dar. Skutečnost tohoto daru stojí na jediném - Ježíšově vítězství.
Pokora, která nám umožňuje žasnout nad nám darovaným životem, je pak
pramenem radosti. Ale radosti se můžeme také učit. Sám mohu zaujímat
postoj člověka žasnoucího a radujícího se z kásna kolem, z věcí, které
považuji za samozřejmé, avšak -. Velikou školou je žít vedle skutečně
radostného člověka, nechat se jeho životním stylem uvést do radostného
života - navzdory všemu, pro co si teď nacházím výmluvu. Když člověk
jásá a raduje se s ostatními, jeho vlastní jásání a radost se znásobuje
(jak jsme mohli vidět třeba v minulých letech při fanouškovském
hokejovém šílenství na českých náměstích).
Přítomnost radosti je také jedním z podstatných kritérií, podle
kterých
poznáváme Boží vůlí. Vůle Hospodina, našeho Pána, je totiž radostnou
zvěstí do našeho života - a radost tohoto hlásání tedy musí být jedním
z projevů ducha, který nám přináší slovo do života. Radost pak
objevujeme jako něco, co má svůj původ u Pána, co je darem jeho Ducha
(Gal 5,22).
Krok víry
V první části katecheze najdeš mnoho citací o radosti z žalmů.
Ukazují, z čeho všeho se člověk či Hospodin může radovat. Vyber si
jednu - a někdy během týdne dopřej nějakým hmatatelným způsobem druhému
člověku, aby se zaradoval. Dopřej své radosti, aby byla nakažlivá -
stejně jako třeba neštovice. Zkus nakazit radostí někoho druhého.
1. den
Sof 3,14-20
"Hospodin je uprostřed tebe" - z celého srdce se můžeš radovat. Tvé
štěstí, tvůj úspěch, realizace tvého života nezávisí totiž na tobě.
Nepotřebuješ se "předvádět". Tvé pocity nemusejí být líčené. Hospodin
uprostřed tebe - a proto propukáš v jásot!
2. den
Jan 15,1-11
Pouze ze spojení s Ježíšem, z naroubování na něj může růst skutečná,
nelíčená radost jeho učedníka. Toto spojení se stává plodným a takto je
oslaven Otec. Všimni si, že radost zde není prostředek, něco "na
okraj", ale účel ("aby vaše radost byla úplná").
3. den
Lk 15,1-10
Vychutnej si radost, kterou má Pán z tebe. Pohlédni do jeho jásotu nad
vším, co jsi byl schopen pro něj opustit. Tato Ježíšova radost se pro
tebe stane novým zdrojem síly (pro opouštění starého člověka) a důvěry
v toho, jenž tě nese.
4. den
Jan 16,17-28
Žijeme v provizoriu - naše vlast je u Krista. A může nás leccos trápit
a my se můžeme poprávu rmoutit. Pánova přítomnost však promění zármutek
v radost; je to on, kdo stírá každou slzu z očí. Máš-li trápení,
neztrácej naději a čekej na Pána.
5. den
Řím 12,10-21
Přečti si pozorně text ještě jednou. Ptej se svého srdce, co ti Pán říká. Která z těchto výzev je dnes pro tebe?
6. den
Flp 4,1-13
Radost není pouze životní pocit. Apoštol Pavel to vidí zcela jasně.
Radost má v tomto úryvku dva společníky - Boží pokoj a službu. Pán ať
požehná tvé dnešní službě druhým - trpká služba nemůže nést jeho
radostnou zvěst!
7. den
Iz 61,1-11
Veliký příslib Hospodinův. Mám nést radostnou zvěst. Všimni si toho, co
vše ti Pán nabízí - je toho povíceru. Skloň se před ním a pros o
radost, která má svůj původ u něj.
Skuteční svatí (H. Nouwen)
Kdykoli potkám svého přítele, pokouším se upoutat jeho pozornost na války mezi
národy, hladovění dětí, korupci v politice a podvody mezi lidmi, a tak
se ho snažím dojmout naprostou rozpolceností lidské rasy. Ale pokaždé,
když se o to pokusím, podívá se na mě svýma něžnýma očima plnýma
soucitu a řekne: „Viděl jsem dvě děti dělit se o chleba a slyšel jsem
ženu poděkovat za to, že ji někdo přikryl dekou. Tito prostí, chudí
lidé mi dali novou odvahu žít.“
Radost mého přítele je nakažlivá. Čím více jsem s ním, tím víc
slunečních paprsků pronikne ke mně skrze mraky. Ano, vím, že slunce je
tady, i když je obloha zatažená. Zatímco můj přítel vždycky mluvil o
slunci, já jsem stále mluvil o mracích, až do té doby, než jsem poznal,
že právě slunce mi umožnilo je uvidět.
Ti, kteří stále mluví o slunci, zatímco chodí pod zamračenou oblohou, jsou nositelé naděje, skuteční svatí našich dní.
Použit(eln)á literatura
FRANKL, V. A přesto říci životu ano. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1996.
NOUWEN, H. Skutečně svatí. Dostupné z WWW: pastorace.cz.
MARIE LAETITIA. Tajemství radosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994.