Slyšeli jsme je hlásat velké Boží skutky

Udělejme druhý krok na naší pouti směrem k Letnicím a pusťme se do další části 2. kapitoly Skutků: „V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: «Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!» Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: «Co to má znamenat?» Ale jiní říkali s posměškem: «Jsou opilí!»" (Sk 2,5-13)

Také v tomto úryvku nacházíme jeho hlavní význam ukrytý mezi řádky. Na kraji tohoto úryvku bible naleznete odkaz na 11. kapitolu Geneze, na příběh o stavbě babylónské věže. Děje se zde něco, říká Lukáš, co připomíná událost z Babylóna. U babylónské věže má svůj původ rozdělení, neschopnost komunikovat, nesvornost, ale zde v Jeruzalémě o Letnicích jednota, harmonie a společenství. Také tady se staví město, stavba, věž: církev. Nacházíme tu ale rozdíl ­ v Babylónu mluvili všichni stejným jazykem, ale od jisté chvíle nerozuměl jeden druh0mu, museli práce nechat a jít každý po svém. O Letnicích mluvili všichni rozličnými jazyky, a přesto dochází k zázraku, protože jako by mluvili toutéž řečí.

Podívejme se na to, co se stalo v Babylóně, abychom mohli do hloubky porozumět, co se událo o Letnicích. Když se babylónští stavitelé chtěli pustit do budování věže, řekli si: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." (srov. Gn 11,4) "Učiňme si jméno!" ­ hřích nacházíme v této větě. Lidé Babylóna nebyli ateisté, kteří by chtěli přestat věřit v nebe; byli to právě naopak lidé zbožní a náboženští, jako všichni lidé v antické době. Jejich záměrem bylo postavit chrám božstvu, jednu z těch terasovitých svatyní, jejichž zbytky nacházíme dodnes v Mezopotámii, a kterým se říká zikkuraty. Babylónští stavitelé chtěli, aby jejich chrám byl vyšší než chrámy okolních národů, snad pro svou víru, že od svého božstva tak získají větší přízeň. Chtěli postavit chrám k Bohu, nikoliv pro Boha, aby učinili jméno sobě, nikoli Bohu. Bůh byl pro ně jen prostředkem, nástrojem k dosažení vlastních cílů.

O Letnicích si ale všichni rozuměli, protože na sebe .zcela zapoměli Apoštolové si nechtěli učinit jméno, ale chtěli jej učinit Bohu. Již mezi sebou nerozmlouvali, kdo je z nich největší. Byli "proniknuti" Duchem svatým, oslněni Boží slávou. Rozuměli jim všichni, protože nemluvili o sobě, ale o "velkých Božích činech".

Došlo v nich ke koperníkovskému obratu: středem jejich života si nejsou už oni sami, ale do středu svého života opět postavili Boha. Musíme prosit Ducha svatého, aby také v nás provedl tento koperníkovský obrat. Zadívejme se na Boha, postavme jej do svého středu a hlásejme jeho velké skutky. Jen tak budeme moci říci, že opravdu došlo k obratu, revoluci. Ve 4. eucharistické modlitbě celebrant při epiklezi říká: "A abychom již nežili sami sobě, ale pro něho (Krista), který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, poslals, Otče, Ducha svatého jako první dar těm, kdo uvěřili." Proto bude seslán Duch svatý, proto Letnice ­ abychom již nežili sami sobě, ale pro Pána.

Tento den Pán také dává příležitost Obnově, aby zbořila rozličné babylónské věže, které jsou mezi námi. Běda tomu, kdo se domnívá, že s babylónskými staviteli nic společného nemá! (Uvědomme si, že lidé v Babylóně byli taktéž lidmi zbožnými a náboženskými, "muži církve"). Zajímá-li například mne při mé promluvě k vám více mé vlastní povídání než sláva Boží, stavím babylónskou věž! Dám-li dohromady novou modlitební skupinku, abych byl něco víc, než ti ostatní, pokouším-li se vytvářet Obnovu, která bude "pravou" Obnovou (narozdíl od druhých), stavím babylónskou věž!

Babylón není jen mimo nás, je také v nás! Augustin ve svém velkém díle O Boží obci píše, že existují na světě dvě staveniště ­ na jednom se staví město Satanovo, Babylón, na druhém město Boží ­ Jeruzalém, církev. Tato dvě staveniště jsou stále otevřená a stále se na nich pracuje. Každá naše činnost, iniciativa nebo plán se nachází na křižovatce. Záleží na nás, jestli bude patřit do Babylóna nebo k Letnicím. Jaký je mezi nimi rozdíl, už víme.

Při této příležitosti bych také rád připomněl, jak důležitá je modlitba chval. Apoštolové hlásali "velké Boží skutky". Spíše než o skutečné kázání ve vlastním slova smyslu šlo o modlitbu chval, nadšené oslavování Boha. Chvála je antihřích. Svatý Pavel říká, že bezbožnost spočívá v tom, že známe Boha, ale nevzdáváme mu chválu a neděkujeme mu, jak se Bohu sluší (srov. Řím 1,21). Pokud je tomu tak, protikladem hříchu není ctnost, ale chvála! Charismatická obnova přijala charisma chvály, a ta je její tajnou zbraní. Chvála nám ze všeho nejvíce pomáhá nebýt již sami sobě středem, ale postavit do středu svého života Boha. Chvála je nástrojem obrácení.