Svědectví z JUMPu
Já jsem ale nebyl schopen přijmout to jak to ti vedoucí připravili a tak jsem se stále uzavíral místo abych se otevíral. Až jsem se jednou modlil a došlo mi, že Pán mi to všechno připravil a dává mi to skrze ty lidi co se tam snaží a lopotí. V tu chvíli jsem viděl, že mě při té modlitbě za uzdravení, která byla druhý den, chtěl Pán uzdravit. To uzdravení přišlo, když jsem byl u svátosti smíření. Pán mě uzdravil od všech zranění, od všech křivd, on chce, aby mezi nim a mnou nebylo nic co by mohlo překážet, on chce, abych šel v záři jeho lásky a nic mi nedělalo stín. Náš Bůh je nekonečný a opravdu toho má pro nás ještě mnoho připraveno.
Josef
------
Už hodně dlouho jsem se pokoušela dokopat ke svátosti smíření. Napřed před prázdninami, ale nenašla jsem v sobě odvahu. „Nevadí“, řekla jsem si. „Půjdu se všemi hromadně na konferenci. Nebudu sama a to mi dodá víc kuráže.“ To „zpovídací“ odpoledne jsem tam v hale na konferenci seděla 5 hodin. Rvalo se to ve mně, ale odvahu jsem nenašla.
A pak už jsem začala upadat do stavu, v němž jsem si namlouvala, že už smíření nepotřebuji, a že to počká až na začátek školního roku. Prázdniny se rozjely na 100 procent a já se cítila báječně - až na „něco“, co mě uvnitř pořád hryzalo a já už se nemohla ani moc upřímně modlit.
A když se pak jednoho dne na Jumpu řeklo, že teď bude čas na svátost smíření, řekla jsem si, že teď nebo snad už nikdy. Čekala jsem tam na té studené chodbě asi hodinu (Vojtěch Kodet měl - jako vždycky - plno) a pořád si říkala, že můžu odejít, ale nakonec (díky Bohu) jsem tam vydržela. Odměna od Pána byla mnohonásobná. Myslím, že poprvé jsem tak nějak opravdově zakusila tu úžasnou sílu odpuštění. Tak tenhle dáreček mi pán na letošním Jumpu dal a já mu tímhle nepatrným svědectvím chci moc poděkovat.
Tereza