Utrpení a radost

Jestliže nás utrpení tak snadno skličuje, je to proto, že ztrácíme ze zřetele smysl, který by, tak jak to chtěl Kristus, mělo v našem životě mít. My se zastavujeme pouze u bolestné stránky utrpení, nevidíme už ale lásku, která září v srdci Ukřižovaného.

Tajemství kříže, tajemství radosti přímo v lůně tohoto kříže, to je láska. Papež Jan Pavel II. to shrnul těmito slovy: „Radost vychází z objeveného smyslu utrpení nabídnutého z lásky.“ Kdyby totiž Kristův kříž neústil ve vzkříšení a jeho utrpení by tedy nemělo žádný smysl, jsme ti nejnešťastnější z lidí a naše víra je marná (srov. 1Kor 15,19). Když ale naopak byl Kristus vzkříšen a pro nás to není pouhá poučka z katechizmu, jsme ti nejšťastnější z lidí.

Jsme opravdu přesvědčeni, že Ježíš nám definitivně získal vítězství? A to nejen krví prolitou na kříži, ale i svou agónií v Getsemanech. V tomto tajemství, přesněji v tajemství svého Utrpení, zvítězil pro nás Ježíš nad smutkem. „Má duše je smutná až k smrti“, říká svým učedníkům, když je žádá, aby s ním bděli (Mk 14,34). Tento smutek, který On na sebe vzal, abychom my už pod ním klesali, to je smutek světa, ten, který vede k beznaději, až k branám smrti. Existují totiž dva druhy smutku:

Smutek podle Boha, který oživuje. To je například smutek toho, kdo miluje Krista a kdo trpí proto, že je od něho ještě oddělen a že se nemůže plně radovat před jeho tváří. Je to také smutek kajícího hříšníka.

Je ale také jiný smutek, smutek světa, který nezná Boha, Boha nemiluje a vzpěčuje se jeho lásce. Právě nad tímto smutkem získal pro nás Ježíš vítězství v Getsemanech. Tak jako na kříži, také tento boj Ježíš podstoupil a získal pro nás vítězství za cenu krve a krvavého potu, jak nám to popisuje svatý Lukáš (srov. Lk 22,44).

A právě tento triumf se snažíme vyzpívat o Velikonoční noci ve chvalozpěvu Exsultet: je to opravdová jistota, že mocnosti zla prohrály bitvu a že bylo dosaženo definitivního vítězství. Je to také jistota, že už nás nikdy nebude moci oddělit od lásky Kristovy, která nám působí tuto radost: „...ani smrt ani život, ani přítomnost ani budoucnost...ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás oddělit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši“ (Ř 8,38-39). Touto jistotou se z nás stávají lidé, kteří se nemají čeho obávat. Ne že bychom byli nějakými nadlidmi, ale Kristus nám dobyl toto vítězství! „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (J 16,33). Navždy patříme Kristu, on patří nám a je s námi navždy. Nad tím bychom měli zvolat s Pascalem: „Radost, radost, radost, slzy radosti!“

Z knihy Sestra Marie Letitia: Tajemství radosti, vyd. Karmelitnské nakl. Kostelní Vydří 1994 (din)