Vzývání Ježíšova jména

Jak ale účelně začít a  vytrvat? Jednou z možností, jak se vydat na cestu k setkávání s Bohem ve vlastním nitru, je osvědčený a  velmi jednoduchý způsob tzv. „Ježíšovy modlitby“ – vzývání Ježíšova Jména.
Není to pochopitelně možnost jediná. Žádný skutečný vztah mezi dvěma osobami nemůže existovat bez vzájemné svobody a  spontaneity a  o  modlitbě to platí obzvláště. Neexistuje žádný mechanický postup, tělesný ani duševní, který by mohl Boha přinutit, aby projevil svou přítomnost. Jeho milost se vždy dává svobodně a  jako dar, žádnou metodou či technikou si ji nelze automaticky přivlastnit. K  setkání mezi Bohem a  člověkem proto dochází nevyčerpatelným množstvím způsobů.

V čem tedy spočívá obliba Ježíšovy modlitby?

Mnoho křesťanů si oblíbilo velmi jednoduchou Ježíšovu modlitbu. V čem spočívá její obliba a  působivost? Především v  její jednoduchosti a  přizpůsobivosti všem životním okolnostem. Vzývání Jména je modlitba navýsost jednoduchá a  přístupná každému křesťanovi, zároveň však vede až k  nejhlubším tajemstvím kontemplace. K  započetí Ježíšovy modlitby nejsou potřebné žádné zvláštní
znalosti či školení. Začátečník může hned začít. „Aby mohl člověk plavat, musí skočit do  vody.
Stejně je tomu se vzýváním Ježíšova Jména. Začněte je vyslovovat v  postoji klanění a lásky. Přilněte k němu. Opakujte je. Nemyslete na jednotlivá slova, myslete pouze na  Ježíše samotného. Vyslovujte
jeho jméno pomalu, klidně a mírně.“
Modlitba Ježíšova v  zásadě sestává ze slov biblického slepce: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“. Tato forma však není striktně určena jako neměnná. Jediným nezbytným a  neměnným prvkem je samotné jméno „Ježíš“. Slovo Ježíš pochází z  hebrejského jména Jehošua = „Bůh je záchrana“ – „Bůh zachraňuje“. Vyslovením slova „Ježíši“ se tedy dovoláváme Boha, který je naše osobní záchrana a  spása.
Ježíšova modlitba, jež se častým opakováním stává takřka návykem a  podvědomou činností, nám pomáhá, abychom stáli v Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme…

Při oblékání, ve frontě, v autobuse …

Takto jednoduše je možné se modlit jednou či vícekrát v  nejrůznějších okamžicích, které by jinak vyšly naprázdno: při zaběhlých úkonech, jako je oblékání, mytí, uklízení či rytí na  zahrádce, když někam jdeme nebo jedeme, když čekáme ve frontě na autobus či v dopravní zácpě,
ve  chvílích ticha před nějakým obzvláště bolestným či nesnadným rozhovorem.
Když nemůžeme spát či naopak předtím, než se ráno úplně probereme. Značná hodnota Ježíšovy modlitby spočívá totiž mimo jiné i  v  tom, že pro její jednoduchost se ji můžeme modlit při snížené pozornosti, kdy jsou nějaké složitější modlitební formy neproveditelné. Účinná je zejména ve  chvílích napětí a  silného neklidu.
Jak již bylo řečeno, Ježíšova modlitba nám pomáhá, abychom stáli v  Boží přítomnosti všude tam, kde se právě nacházíme – nejen v  chrámu či o  samotě, ale také v  kuchyni, továrně či kanceláři.
Vzývání Jména je tedy modlitbou pro všechny příležitosti. Může ji používat kdokoli, kdekoli a  kdykoli. Je vhodná jak pro „začátečníka“, tak i pro pokročilejšího, je vhodná do pouště stejně jako do města, do  klidného prostředí i  tam, kde nás obklopuje nejvyšší možný hluk a neklid. Nikdy zkrátka nepřijde nevhod.

Účinky vzývání Ježíšova Jména

Ježíšova modlitba způsobuje, že zář a síla Ježíšova Proměnění může proniknout do všech zákoutí našeho života. Na autora knihy Upřímná vyprávění poutníka mělo neustálé opakování dvojí účinek. Především proměňovalo jeho vztah k  hmotnému stvoření okolo něj a  umožňovalo mu, aby vše viděl jako transpa-rentní, takže se mu všechny věci staly znamením Boží přítomnosti.
Píše:
„Když jsem se při tom začal modlit srdcem, vše, co mě obklopovalo, mi připadalo okouzlující: stromy,
tráva, ptáci, země, vzduch, světlo, vše jako by mi říkalo, že existuje pro člověka, dosvědčuje Boží lásku k  člověku. A  vše se modlí, opěvuje Boží slávu. Pochopil jsem z toho, čemu se říká
„poznání řeči stvoření“, a objevil jsem způsob, kterým je možné rozmlouvat s Božími tvory... Jindy jsem cítil vroucí lásku k Ježíši Kristu a ke všemu Božímu stvoření.“
Slovy Sergeje Bulgakova: „Světlo Ježíšova jména, jež vyzařuje ze srdce, osvětluje celý svět.“
Dále pak Ježíšova modlitba proměňovala poutníkův vztah nejen k  hmotnému tvorstvu, ale též k ostatním lidem:
„... a  když jsem putoval po  různých místech, nechodil jsem už tak jako dříve, v  bídě. Vzývání jména Ježíše Krista mě na  cestě obveselovalo a  všichni lidé byli ke  mně lepší, zdálo se, jako by mě milovali... Když mě někdo urazí, jen si připomenu, jak oblažující je Ježíšova modlitba, urážka a  zlost hned přejde a  všechno zapomenu.“
Ježíšova modlitba nám pomáhá nacházet Krista v každém člověku a každého člověka v Kristu.

Zdroj osvobození a uzdravení

Vzývání Jména je spíše radostnou než kající modlitbou, svět se jí nepopírá, ale oslavuje. Ti,
kdo si osvojili cestu vzývání Jména, zjistili, že tato modlitba není vůbec pochmurná, ale stala se pro ně naopak zdrojem osvobození a  uzdravení. Vřelost a  radostnost Ježíšovy modlitby je obzvláště patrná ve  spisech Hesychia Sinajského:
„Vytrvalostí v  Ježíšově
modlitbě dosahuje rozum
stavu blaženosti a pokoje...

Čím více deště spadne na  zemi, tím je půda měkčí. Podobně čím více vzýváme Kristovo jméno, tím větší radost a  jásot to přináší půdě našeho srdce...
Slunce vzcházející nad zemí vytváří denní světlo. Jméno Pána Ježíše, jež trvale září v mysli, dává vzniknout nespočtu myšlenek zářících jako slunce.“

Ježíšova modlitba nás přetváří

„Usiluj o  vnitřní pokoj a  tisíce lidí kolem tebe dojdou spásy,“ říká svatý Serafim Sarovský. Pokud každý den setrváme byť jen pár chvil v Kristově přítomnosti a budeme
vzývat jeho jméno, dodáme tím hloubku a  zcela jiný charakter ostatním okamžikům toho dne. Nabídneme se druhým k  dispozici způsobem, kterého bychom jinak nebyli schopni.
Když se obracíme k  Ježíši, neodvracíme se tím od lidí. Všichni ti, které milujeme, jsou už obsaženi v Ježíšově srdci, on je miluje nekonečně víc než my sami. Nakonec tedy prostřednictvím této modlitby všechny opět nacházíme v  Ježíši Kristu a  vzýváním jeho jména vstupujeme stále plnějším způsobem do  jeho nesmírné lásky k celému světu.
Ježíšova modlitba přetváří každého z  nás v  „člověka žijícího pro druhé“, v živý nástroj Božího pokoje a dynamický bod smíření.

Zpracováno podle knížky Kallistos Ware: Síla Jména, KNA 2014
Převzato včetně ilustrací z časopisu Effatha (1/2015).