Z historie Obnovy ve Velkém Meziříčí
Začátky CHO ve Velkém Meziříčí spadají do počátku osmdesátých let minulého století. Byla to doba, kdy přišel do svého rodiště na odpočinek ThDr. Josef Bradáč, profesor na teologické fakultě v Olomouci, v období „Pražského jara“. Vyučoval po domech, a tím vytvořil předpolí Obnově. P. Vojtěch Kodet pak přišel na podzim roku 1984. Pod jeho vedením vzniklo několik společenství manželů, společenství mládeže a společenství seniorů. Byla to doba velkého nadšení, neboť mnozí po prožitku společného večera zvali své přátele, a tak se společenství rozrůstala. Nadšení společných večerů prožili mnozí z nás i při práci na společném díle při generální opravě věže farního kostela v roce 1986. O CHO jsme neměli tehdy ani tušení, přesto nás P. Vojtěch k letniční zkušenosti systematicky vedl a těsně před svým přeložením v roce 1988 také dovedl. Díky karmelské formaci P. Vojtěcha zde po revoluci vzniklo společenství třetího řádu, které se pravidelně schází jedenkrát za dva měsíce na oblastním setkání ve Velkém Meziříčí. V devadesátém roce také přišel do farnosti děkan P. Jan Peňáz, který zde působí dodnes. V povědomí širší věřící veřejnosti je znám jako jeden ze skupiny pěších poutníků do Říma v jubilejním roce 2000. Jemu se snažíme být k ruce v pastoraci i se zajištěním materiálního chodu farnosti.
Devadesátá léta jsme prožívali v nadšení z nabyté svobody se zdary i nezdary. Někteří bratři vzali na sebe břemeno komunální politiky. Ve společenstvích došlo ke tříbení, ohmatání vlastních sil i ohraničenosti. Učili jsme se a dodnes se učíme žít spolu. Mnozí jsme snad víc pochopili, že z Boha je třeba žít, že ten, který je vedle mě, je víc bratr, skrze kterého mě Bůh tak často tříbí a pročišťuje, a tím je mi velkým pomocníkem v osobním růstu. Společenství žijí v různé podobě až do dnešní doby. Pravidelně se snažíme scházet vedoucí společenství tzv. „Sedma“ k modlitbě a organizačním věcem. Kromě běžných služeb ve farnosti organizujeme pravidelně svatodušní novénu se sobotní vigilií. Jedno manželské společenství si vzalo na starost akce jako živý Betlém, karneval pro děti, pálení ohně před prvním májem atd. Jáhen Stanislav slouží každé úterý a čtvrtek večer hodinovou adorací v kostele otevřenou pro potřeby jednotlivců i celé farnosti. Funguje také společenství přímluvné modlitby. Věrně a pravidelně se schází společenství babiček.
Manželská společenství osmdesátých let jsou dnes v nelehkém období, kdy dorůstají děti, které jsou v lepším případě kultivované Jumpem, jinak ale v období puberty. To v některých rodinách znamená vydržet s dětmi, se sebou a s Bohem až do vítězství. Na víc není v tomto období někdy síla. Je ale radostí pozorovat upřímnou opravdovost a být při nadšení jumpíků, kteří také mají své společenství. Rovněž se formuje kolem současného kaplana P. Pavla Pacnera společenství mládeže. V obojím případě má Meziříčí štěstí na kaplany, kteří se zde na kaplanských místech vystřídali a bylo jich po „listopadu“ snad třináct. Každý vnáší cosi jedinečného a neopakovatelného. U mládeže zvlášť, neboť v období emancipace dětí tu je někdo, kdo zvěstuje evangelium přijatelným způsobem, kdo jim rozumí, nebojí se jich a odpovídá na jejich tužby.
Navenek se může zdát, že se toho u nás až tak moc neděje. Myslím ale, že Obnova zasáhla a zasahuje určitou „krevní skupinu“ lidí. Po této zkušenosti pak události obyčejného všedního dne probíhají a poměřují se pod úhlem prožité zkušenosti, to je ve světle Ježíšovy smrti a vzkříšení.