Zde jsem, Pane

Gabriele Sedda, který pracuje pro časopis CHO v Anglii zvaný Goodnews, podává svědectví o rozlišování Božího volání ke službě uzdravování ve Westminsterské modlitební skupině ve Victorii v Londýně.

Poslední čtyři roky jsem při Westminsterské katedrále členem skupiny, která se modlí za uzdravování. Musím říct, že mě tato zkušenost otevřela potřebám Božího lidu a ohromné Boží lásce k nám. Vzpomínám si, že ke mně jednou po mši přišla vedoucí jedné modlitební skupiny a požádala mě, abych se za ni pomodlila. Když mě prý viděla, ucítila, že ji Bůh žádá, aby si šla ke mně pro modlitbu! Byl jsem jejím přáním skutečně zaskočen: jednak proto, že co se týče této služby jistě existují kompetentnější lidé, a jednak proto, že jsem byl pokřtěn v Duchu svatém teprve před několika měsíci a cítil jsem se velmi obnoven. Přesto jsem se však za ni před svatostánkem pomodlil. K mému úžasu jsem cítil, jak moc tu ženu Bůh miluje. Později mi řekla, že ji Bůh uzdravil i z jiné fyzické nemoci. Řekla mi také o svém pocitu, že mě Bůh volá ke službě modlitbou za uzdravení v modlitební skupině. Já jsem však cítil, že bych se za to měl modlit a počkat, až mi to Bůh nějak potvrdí, protože jsem tehdy sloužil jako hudebník.

„Když tě Bůh volá ke službě uzdravování...“

V tomtéž roce jsem se poprvé zúčastnil konference New Dawn, kterou pořádá anglická CHO. Tam mne jedna paní na vozíku zastavila a požádala mě, abych se za ni pomodlil. Odpověděl jsem, že nejsem členem týmu modlícího se za uzdravení, a ona mi řekla: „Měl bys být, protože je v tobě tolik Boží lásky!“ Potom jednoho dne, než jsme se vrátili ze Sardinie do Londýna, mi můj bratr Marco najednou, aniž by věděl, co se děje v mém srdci, řekl: „Když tě Bůh volá ke službě uzdravování, měl bys ji využít k Jeho slávě.“ V tom okamžiku jsem věděl, že mě Bůh opravdu k této službě volá. A tak mne vedoucí mé modlitební skupiny následujících šest měsíců zaučovali a já jsem jim pomáhal v jejich modlitební službě. Tato doba mi poskytla další zkušenosti a já jsem se mohl od nich mnohému naučit. Věřím, že Bůh dnes v našem světě velmi aktivně působí a že nás chce vyléčit z každé nemoci těla, mysli, duše i ducha.

„Modlitba a půst“

Zjistil jsem, že je velmi důležité denně se modlit. Pomáhá mi to upevňovat vztah s Bohem. To je, myslím, základem v případě, že Bůh někoho žádá, aby tímto způsobem sloužil Jeho lidu. Scházíme se v pátek a já využívám této příležitosti a celý den se postím o chlebu a vodě. Výsledkem je, že když se modlím nad lidmi, slyším Boží hlas mnohem zřetelněji. Bůh mi pomáhá, abych se soustředil na jejich bytí, jejich lidství, jejich zranění a jejich důstojnost dětí živého Boha. Faktem je, že jsem spojovacím článkem mezi nimi a Bohem, od něhož proudí veškerá milost uzdravování a obnovy nemocných lidí, a to ve mně vyvolává hlubokou pokoru.

Jelikož to, co mi Bůh dal, je dar, uvědomuji si, že zde někdy hraje roli i mé lidství. Pamatuji si, že jsem jednou šel na nějakou konferenci a říkal jsem si, že už jsem tam měl být a modlit se za uzdravení. „Proč mě nikdo nezavolal, Bože?“ Byl jsem z toho rozčilený, ale Bůh mi tehdy řekl něco důležitého: „To není tvůj dar, Gabriele, volám tě, kdy chci. Nezáleží na tobě, kdy tě použiji!“ Požádal jsem tedy Boha o odpuštění mé pýchy. Oplatil mi to později, když mi dal příležitost posloužit jedné ženě a její dceři, které se hádaly a byly skutečně rozzlobené. Díky Boží milosti jsem se mohl modlit za jejich usmíření a obě se vzájemně poprosily o odpuštění a o smíření.

 „Boží dar“

 Během modlitby často dostávám slovo poznání pro lidi: poté vezmu Bibli a prosím Pána, aby mi to potvrdil v Písmu. Dostávám také obrazy. To pro mě není úplně nový dar, protože jsem byl už jako dítě duchovně vnímavý. Pamatuji se, že jsem se při jedné příležitosti modlil nad jednou dívkou. Bůh mě požádal, abych jí řekl: „Nejsi sama. Já jsem s tebou a miluji tě.“ Když jsem vyřkl tato slova, dívka se rozplakala a řekla mi, že se cítí velmi osamělá a domnívá se, že se Bůh o ni nestará.

 Také se pravidelně modlím doma se svou rodinou. Jednou řekl můj syn mně a mé ženě, že ho starší děti ve škole šikanují. Moje žena reagovala rozhodnutím okamžitě si promluvit s ředitelem. Já jsem si nebyl jist, zda je to správné. Když jsem se se svým synem před spaním modlil, cítil jsem potřebu modlit se za odpuštění, že je Christian tak rozzlobený. A cítil jsem velké pohnutí, když syn vyřkl jména těch dětí a požádal Boha, aby mu pomohl odpustit jim, že mu ublížily. A potom se uklidnil.

Článek je převzat z časopisu Goodnews. Děkujeme vydavateli za laskavé svolení jej publikovat. Překlad Stanislava Vítoňová.