Život s Bohem na mateřské
S narozením dítěte se život rodiny výrazně mění. Pro maminky to platí dvojnásob. Všechno se podřizuje péči o dítě, která vyžaduje všechen čas a síly. To, co bylo včera samozřejmé, dneska nejde. Tato proměna se dotýká všech oblastí, život s Bohem nevyjímaje. A čím intenzivnější byl modlitební život předtím, tím těžší může být přijmout novou situaci. Mnoho maminek touží po chvilce na modlitbu, ale ta prostě není. Rozjímání nad Písmem, na které byly zvyklé, se přesunulo do oblasti sci-fi. Vztah s Bohem ale nekončí, i za těchto okolností může růst. Pro povzbuzení i inspiraci přinášíme zkušenosti jedné mámy.
Jmenuji se Lída, jsem manželka a matka čtyř dětí ve věku dvanáct, devět, pět a tři roky, jsem s nimi 13 let doma. Byly doby, kdy jsem toužila po klidné chvilce strávené s Bohem, ale moje povinnosti byly jiné. Dlouhodobě nevyspalá z nočního kojení a vstávání k dětem jsem byla v klidu schopná tak akorát usnout. I taková období v životě přicházejí. Dnes vím, že je potřeba přijmout je s pokojem, On o nás přece ví a dává nám i ve spánku. Pán mě živil drobty z nedělní liturgie, manželovy denní tiché chvíle (chvíle ztišení a modlitby nad Písmem, dále Dtch), z nastřádaných zásob. Staral se o mě nějak ve skrytosti.
I když teď přišly doby klidnější, chod naší domácnosti je rozmanitý a proměnlivý. Nemám pevný čas na modlitbu. Vypozorovala jsem však, že Pán příležitosti posílá a je třeba naučit se být k nim vnímavá. Někdy mám svou chvíli s Bohem před spaním, to když večer nejsem moc unavená. Když musím v noci vstávat, často pak nemůžu usnout a jsem s Pánem v noci. Někdy se objeví taková klidná chvilka během dne.
Zkušenost mě naučila už ani příliš nečekat na nějakou zvláštní příležitost a chvíli. Pár řádků, pár veršů z bible si přečtu, když míchám kaši, čistím si zuby, žehlím, piju čaj, zašívám. Taky čtu na záchodě. Máme s manželem v oblibě kapesní formát Písma, který se lehce zastrčí do kapsy, kabelky nebo batohu a může nás provázet v čekárně, na zastávce, v metru nebo na pískovišti. To, co mě osloví a je pro mě důležité, si pověsím na lístečku magnetem na lednici nebo někam v kuchyni na oči. Pomáhá mi to vracet se k Bohu. Všimla jsem si, že k tomu, abych Boží slovo uchovávala v srdci a rozvažovala o něm, je potřeba ticha nejen při DTCH (denní tichá chvíle, pozn. red.). Pomalu se učím přebývat v tichu. Omezila jsem poslouchání své oblíbené rozhlasové stanice při vaření, nemusím číst všechny reklamní letáky, které nám přijdou do schránky. Samozřejmě nejde jen o ticho vnější…
Někdy cítím, že adekvátní formou, jak být s Pánem, je zpěv. Nejvíce mi vyhovují jednoduché biblické verše nebo zpěvy z Taizé. Dalším zdrojem občerstvení je pro mě obloha, slunce, vítr, vůně a proměny přírody. I u nás na sídlišti je něco z toho k dispozici.
Velikým potěšením a vzorem jsou pro mě naše děti. Nasávám jejich čistotu, důvěřivost, přítulnost, bezprostřednost, nekomplikovaný vztah ke mně. Jak je pro ně důležitá maminčina náruč! Prostě tam potřebují být, a basta. Nic jim v tom nezabrání, ani když se zrovna modlím. Dříve to byl pro mě těžký oříšek, abych kvůli tomu nebyla frustrovaná a nervózní, ale můj vztah k Bohu přece nekončí, pokračuje jinou formou – věnuju se dětem. Nejsou to dvě oddělené činnosti, On je uprostřed nás.
Jde o to být spolu. Pán, Immanuel, stále čeká, je stále připraven setkat se se mnou. Já zůstávám hříšníkem, který se znova a znova rozčiluje, hubuje děti, je nervózní atd., ale mám velikou radost z každé chvilky, kdy jsem si na Něho vzpomněla a byli jsme spolu.
Věřím, že Pán nezapomíná na maminky. I jejich duši chce občerstvovat, vodit je k vodám, kde by si mohly odpočinout (srv. Ž 23). Jen jsou to vody a pastviny trochu jiné, než na kterých se sytily dříve. Stojí za to hledat nové způsoby, jak se s Bohem setkávat, jak mu naslouchat. Možná budou prostší než ty předchozí, ale třeba se pak celý vztah k Bohu stane jednodušší a bezprostřednější. Připojím ještě tradiční výzvu: Maminky, napište do Effathy o tom, co jste objevily, co se vám osvědčilo.
P. Pavel Semela