Bolest a růst
Bůh se zajímá o každého jednotlivě a my všichni máme své jedinečné životní příběhy, jimiž můžeme svědčit, jak se nám zjevil, uchvátil nás a nakonec k sobě obrátil. A přece se zdá, že k tomu používá jakousi obecnou metodiku (i když způsob obrácení má u každého z nás své charakteristické rysy).
Počáteční nadšení
Při obrácení, ať už jde o obrácení postupé nebo rychlé, jde v podstatě o to, že měníme předmět své touhy. Předtím jím mohly být peníze, sláva, kariéra, nyní se předmětem naší touhy stává Bůh. Ten nyní zaujímá velmi důležité místo a my začínáme své úsilí směrovat k jeho službě. Je to čas růstu, zájmu, čas hledání a toužebného přání poznat Boha a jeho dílo. Na tuto skutečnost reagují lidé různých povah různým způsobem. Někteří budou plní nadšení a budou neustále vypravovat ostatním, co právě objevili. Mohou tak úpkně odradit ty, kdo podobný průlim nezažili. Jiní se víc stáhnou do svého soukromí a to, co objevili, si budou chtít v tichosti uchovat pro sebe. Je důležité, abychom dovolili lidem být sami sebou a nepožadovat, aby se všichni chovali stejně.
Sebeláska
To, co se stalo, je ale jen prvním krokem na naší dlouhé cestě od sebe sama k Bohu. Bůh si získal naši pozornost a my jsme odpověděli. Jeho úkolem je nyní naši odpověď očistit. Až dosud tato odpověď vycházela z naší vlastní vůle. Rozhodli jsme se více číst Písmo, více navštěvovat modlitební setkání, chodit na bohoslužby. To všechno je v pořádku, ale stále to ještě není to pravé. Bůh nyní stojí před těžkým úkolem, jak nás přetvořit ke své podobě. Mnohé naší touhy po Bohu je určováno naší minulostí. Není to záměrné, často si to vůbec neuvědomujeme, ale ve skutečnosti často hledáme Boha ze sobeckých důvodů. Když jsou lidé zamilovaní, dříve nebo později si musí položit otázku: "Miluješ mne, nebo jsi pouze zamilovaný?" A Bůh klade tutéž otázku.
Modlitba, proč vlastně?
Neptá se nás otevřeně, ale přivádí nás na rozlišení, zda hledáme jeho vůli nebo ne. Někdy připustí, aby naše modlitba zůstala po nějakou dobu nevyslyšena. Mnoho lidí se, bohužel, v této době modlitby vzdá, a právě to je čas, kdy skutečná modlitba může být vyslyšena. Modlíme-li se jen proto, že se rádi vznášíme v oblacích, proč se vlastně modlíme? A ke komu vůbec? Mnozí lidé, když zjistí, že se nemohou modlit, vzdají to, a začnou honit dobré skutky (hhodně pracovat) - to se totiž alespoň vidí a cení.
Bolest
Další způsob, jak nás Bůh vede ke zralosti, jsou životní události. Sám jsem naneštěstí vyrůstal s myšlenkou, že všechno, s čím jsem se setkal, je Boží vůle. Pravdou je, že Bůh je Pánem všeho tvorstva. Ale dal člověku také svobodnou vůli, a proto se mnohé neděje v souladu s výslovnou Boží vůlí, říkáme tomu, že věci dopouští. Dovoluje, aby se to tak stalo, a s naší spoluúčastí je schopen obrátit i zlé věci v dobré. I já jsem bohužel nejednou odmítal mnoho nepříjemných věcí, které se mi přihodily, ale cítil jsem, jakoby mi to Bůh zazlíval. Podivoval jsem se tomu, jak mohl On, dobrý a milující, připustit, aby mne potkaly tak těžké věci. Jako když jsem musel radit lidem, kterým se v životě přihodily hrozné věci. Co můžete říci ženě, která přišla o své první dítě nebo kterou opustil manžel? Napadají nás hněvivé myšlenky, je ale důležité, abychom je dovedli rozpoznat a byli schopni je někomu svěřit. Potkat právě v tuto dobu nadšence, který právě přijal víru, může znamenat i utrpení. Velice bolestivě působí, jestliže slyšíte někoho velebit Boha a jeho dobrotu, když ji sami nezakoušíte. Jak často jsem cítil, že volání "Aleluja" zní spíše jako prázdný pokřik.
Tráva a kráva
Může být velmi bolestné, když je člověk "odstavován" od sebe sama. Kdosi to vyjádřil takto: Představte si trs trávy. Tráva jednoho dne povídá krávě:
"Ty se máš, můžeš se procházet, můžeš si prohlížet mnoho různých věcí. Také můžeš oháňkou odhánět mouchy. Já tu musím každý den jenom se dět a dívat se pořád na stejné věci. Nikdy se nemohu ohnat po něčem, co se nade mnou objeví."
Kráva jí na to odpověděla: "Skutečně by ses ráda procházela, pozorovala věci kolem a otáčela se po mouchách?"
"Ó, ano," odpověděla tráva.
"Pak mi budeš muset dovolit, abych tě snědla." A tráva najednou ztichla.
Boží tavírna
Byli jsme stvořeni pro Boha - "a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho" (Kol 1,16). Po pádu prvních lidí jsme se rozhodli žít pro sebe, nikoli pro Boha. Tato sebestřednost je v nás hluboce zakořeněna. Ale naše skutečné já je vyvoleno Bohem, a proto je krásné a dobré. Je to otázka vlastního výběru: Nežít pro Toho, kdo nás stvořil pro sebe, znamená oddělit se od Stvořitele, a na to je pouze jediný lék - být znovu stvořen. Právě to Bůh činí skrze svého Syna. Neničí nás, pouze nás přetavuje a formuje. Ovšem vlastní tavení není zrovna legrace. Samozřejmě, když se to děje, sténáme a ďábel se nás snaží přesvědčit, že Bůh je vlastně proti nám. Projdeme skutečným zápasem, než uvěříme, že Bůh je opravdu dobrý.
Takže všichni musíme projít očistným procesem. Doba radosti a jásotu může být kratší či delší. Jen Bůh ví, kdy nadešel čas růstu. Pak na nás začne pracovat. To už není zábava. Člověk si myslí, že všechno skončilo. Bohužel, mnoho lidé to právě v této chvíli vzdá. A to je okamžik, kdy člověk potřebuje blízkého duchovního přítele, který by bylochoten sdílet proces "umírání a vzkříšení", přes který se musíme pokusit projít všichni, máme-li následovat toho, který šel před námi.
-----
Autor článku je jedním z nejznámějších kněží charismatické obnovy v Anglii. V roce 1996 onemocněl rakovinou a v listopadu t.r. odešel k Pánu. Nedlouho před svou smrtí napsal do redakce Goodnews tyto řádky:
Když jsem se dozvěděl, že mám rakovinu, byl to šok. Otřásala mnou záplava emocí, od paniky, nepojmenovatelného strachu, otevřené vzpoury až ke strašlivé opuštěnosti. Ale po těchto boužích (a jistě jako odpověď na tolik vašich modliteb) přišel zvláštní pokoj. "Nyní není čas kázat o víře, ale věřit. Nyní je čas odevzdat všechno, nejen o tom mluvit." Jsou chvíle, kdy ten pokoj mám. Mnohokrát ale tomu tak není. Ale i to je dobře, vždyť jej slyším, jak říká: "Já jsem přišel pro slavé a když ty nemůžeš, já mohu. Cokoli se tě dotýká, dotýká se i mne, a já jsem silný." Nevadí mi zemřít, jen umírání mne znepokojuje. Nejsem zrovna špičkový trpitel. Ale nechci jen vysedávat a čekat na smrt. Dokud žiji tady, chci mít svůj podíl na tom, aby se Kristova církev stávala více tím, čím má být. Jenom vím, že moje síly slábnou. Modlete se za mne, a za všechno díky!
-----
Z Goodnews přeložila J. Navrátilová.