Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Byli jste povoláni ke svobodě

31.12.2003, autor: Angelo Scarano, kategorie: Křesťanský život

Nedávno jsem se sám sebe ptal, co je základní podmínkou následování Krista. Najít odpověď v evangeliích je docela snadné. Začínají tak blahoslavenství - "blahoslavení chudí v duchu...", a podobná výzva zaznívá k zástupům i později (Lk 14,26): "Kdo chce jít za mnou a nezřekne se všeho, co má, nemůže být mým učedníkem." l když v blahoslavenstvích se klade důraz spíše na chudobu vnitřní, kdežto ve výzvě zástupům asi na chudobu vnější, základem je vždy chudoba vnitřní (čili vnitřní svoboda ode všeho, co není Bůh). Ta se samozřejmě musí projevit i navenek, ale v závislosti na našem životním stavu (ženatí nemohou praktikovat stejnou chudobu jako někteří řeholníci).

Chudoba je pro nás důležitá z toho důvodu, že právě lačnícím (lační ten, komu něco chybí, kdo je tedy chudý) se slibují dobré věci (viz Magnificat). Jen chudí mohou být Ježíšovými učedníky, t.j. mohou vnímat a rozlišovat Jeho hlas, protože nejsou zaslepeni vázaností na jiné věci. Podobně čteme v Lk 4,18: "Chudým se zvěstuje radostná zvěst."

Právě v oblasti vnitřní chudoby se u nás, kteří se počítáme mezi tzv. charizmatiky, vyskytují některé typické slabosti:

Lpěni na charizmatických zkušenostech - komplex nadřazenosti

Díky charizmatické obnově máme určité duchovní zážitky, jisté zkušenosti s Bohem. Budeme-li však na nich příliš lpět, staneme se uzavřenými vůči tzv. "neobnoveným" křesťanům: oni přece tyto zkušenosti nemají- proto je možná budeme i podvědomě považovat za horší křesťany. To se projeví jak ve slovech, tak v postojích. Například budeme rozlišovat, zda je ten či onen "obnovený", budeme považovat Obnovu za nejlepší směr či hnutí v církvi, a proto nebudeme brát vážně jiné spirituality a nebudeme schopni přijímat jejich kladné prvky, které by nás mohly obohatit. Nebudeme přijímat rady od necharizmatiků, ačkoliv Duch Svatý může promlouvat skrze kohokoliv, i skrze nevěřícího (v Nu 22.28-30 promluvil skrze oslici!).

Vázanost na charizmatické osobnosti

Protože u těchto lidí vidíme nápadné Boží působení anebo jejich velkou odevdanost Bohu, jsme jimi tak fascinováni, že se nám stanou malými bůžky. Proto budeme pozornější k tomu, co říkají oni, než k tomu, co by nám chtěl říci nebo ukázat Bůh. Požádáme-li je o modlitbu či o radu, bude v tom větší důvěra v ně samé než v Boha, ačkoliv všechno dobré pochází od Boha (viz Ž 118,8-9: "Lépe je důvěřovat v Hospodina než v mocné," tj.obdařené charizmatiky).

Někdy se stane, že je budeme napodobovat i ve vnějších projevech, až přestaneme být sami sebou, budeme nepřirození a směšní (tak např. následovníci sv.Basila měli všichni dlouhé vousy a podobnou pomalou mluvu jako jejich vzor). Je tedy třeba, aby naše srdce i ve vztahu k těmto duchovním lidem zůstalo svobodné, nespoutané, l ve vztahu k nim musí Pán zůstat naším Pánem - tím, kdo nás vede, koho obdivujeme, kdo nás učí a od koho je všechno dobré.

Vnější formy zbožnosti

Mám zde na mysli typicky charizmatické prvky: modlitbu se zdviženýma rukama, tleskání, jásání, tanec apod. l tyto původně spontánní projevy se mohou stát pouhým zvykem a prázdnou formou - děláme to, protože to dělají všichni kolem. Buďme pravdiví i v těchto projevech.

Vázanost na věci

Můžeme být příliš vázáni na určité předměty (např. růženec z ..., oblíbené obrázky, druh hudby, knihy a kazety, ale i určité jídlo nebo moje soukromí). Nepoužíváme je jako prostředky na cestě k Pánu, ale ulpíváme na nich. Opět, naším Pánem má být plně Bůh.

Byli jsme povoláni ke svobodě (Ga 5,15), abychom patřili Ježíši a aby On nám byl vším ve všem (1 Kor 1 5,28; Ef 4,10), v celém našem životě, ve všem našem jednání i postojích. To se uskuteční plně až v nebi, ale tato cesta může a má začít už teď.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump