Co je svatost I.
Podle filosofie lidské jsou lidé jedním druhem živočichů. Lidmi zůstáváme nezávisle na tom, žijeme-li dobrým nebo špatným životem. Podle bible jsou však naše životy nejen věcí přirozenosti, ale také povoláním. Jsme povoláni ke svatosti, a proto jsme pravými muži a ženami jen tehdy, jsme-li svatí. "Jako je svatý ten, který nás povolal, buďte i vy svatí v celém svém chování. Neboť je psáno: Buďte svatí, neboť já jsem svatý" (1 P 1,15). Opakem světce tedy není hříšník. Nebýt svatým znamená selhat jako lidská bytost, nebýt plně člověkem.
Jak se člověk stane svatým? Tato svatost Boží je naprosto mimo náš dosah. On je Duch a my jsme tělo a mezi tímto dvojím je propast. Avšak Boží svatost se stala tělem a přebývala mezi námi v Ježíši Kristu. On je zdrojem a modelem naší svatosti. Ve vztahu ke svatosti Kristově máme vykonat dvojí věc: Nejprve si ji máme přivlastnit, osvojit, pak ji máme napodobovat.
Svatost darovaná v Kristu
Dobrá zpráva nespočívá jen v tom, že Ježíš je ten Svatý Boží, ale že svou svatost komunikuje, představuje a nám daruje. Je psáno, že Ježíš se "stal pro nás moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením" (1 Kor 1,30). Toto si musíme přivlastnit jako sv. Pavel, když prohlásil: "...nemaje své vlastní spravedlnosti, která pochází ze zákona, ale spravedlnost z víry v Krista" (Fil 3, 9). Svatost, která je v nás, není druhou nebo nějakou jinou svatostí, způsobenou Duchem Svatým; jde o tutéž svatost Kristovu. V Něm jsme posvěceni.
Prostředky našeho posvěcení
K tomu, abychom si Kristovu svatost přivlastnili, nám pomáhají zvláště dva prostředky: víra a svátosti. Víra je první možnost, jak vstoupit do živého vztahu s Ježíšem. Augustin říká, že kdo věří v Krista, dotýká se Krista. Druhý prostředek máme ve svátostech, zvláště v eucharistii. V eucharistii přicházíme do styku nejen s tou či onou Ježíšovou ctností nebo učením, ale se samotným Svatým Božím.
Nejen víra, ale i následování
Nestačí ale na Kristovu svatost pouze patřit a přivlastňovat si ji. Nemá-li se neplodně rozplynout ve vzduchoprázdnu, musíme ji následovat. Ježíš nás povzbudil k tomuto následování, když řekl: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem." Pokora je také Kristovou vlastností, kterou Pavel věřícím nejvíce doporučoval: "...v ničem se nedávejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe..." (Fil 2$ 3). Pokora znamená učinit se malým z lásky k druhým, aby oni mohli být vyvýšeni.