Jak jsem se prokousával k Bibli a Biblí
Začalo to ve 14 letech
S Písmem jsem si prošel už dlouhou cestu. Začalo to po biřmování, které jsem přijal ve 14 letech. Můj kmotr mě stále znovu povzbuzoval k četbě Bible. Poslechl jsem ho a každý večer jsem tomu věnoval asi 15 minut. Na pokračování jsem četl knihy z Nového zákona, podtrhával to, co bylo důležité, dělal si různé poznámky. Písmo mě občas oslovovalo, ale nepředstavovalo pro mě „nic víc“ než zdroj pouček a informací o Ježíši a prvotní církvi. V této četbě jsem pokračoval přes rok, poctivě. Pak přišla únava a pauza.
„Nějak jsem tušil“, že Pán je opravdu dobrý a nezkazí mi život
Uplynul asi rok a půl, kdy jsem se (opět na popud svého kmotra) přihlásil na roční seminář o křesťanském životě. Na konci byla společná modlitba, kdy jsme měli možnost odevzdat svůj život Ježíši. Jako nadšený mladý člověk jsem „se nezdráhal“ a dal jsem všechno, celý svůj život. Nebál jsem se, protože jsem „nějak tušil“, že Pán je opravdu dobrý a nezkazí mi život. Při té modlitbě jsem neprožil nic zvláštního. Ale večer to přišlo… Jako obvykle jsem se vracel domů dálkovým autobusem, a abych naplnil čas, vzal jsem do ruky Písmo, abych si z něj něco četl. A přišlo to – nečekaně. Ta slova nebyla pouhými slovy. Byla to přítomnost. Nebyla to slova, ale Slovo – někdo živý za těmi slovy. Nic takového jsem předtím nezažil ani neočekával. Přišlo to opravdu jako blesk z nebe. Za nejlepší považuji to, že tato zkušenost přicházela znovu a znovu i později. Proto jsem začal dychtivě nasávat a trávit spoustu času nad Biblí (jako nikdy předtím): nebyla to pro mě četba, ale čerpání živé vody, která osvěžovala, proměňovala, naplňovala křišťálovou radostí. Setkával jsem se s Živým.
Nestačí sebepropracovanější plán uvedení do Bible
V následujících letech jsem nad Písmem strávil mnoho času, hodně zkušeností jsem získal, a to i díky dalším lidem a knihám. Po čase jsem si začal připadat jako profesionál: věděl jsem, jak co vykládat, jak překonat různé obtíže ve vztahu k Bibli. Než přišlo jedno „těžké období suchopáru“: Písmo neoslovovalo vůbec. A zkoušel jsem různé metody, překlady. Nic z toho nezabíralo. Po několikaměsíčním marném boji s větrnými mlýny jsem před Bohem kapituloval a řekl: „Pane, opravdu nevím. Ty sám mě veď a uč, jak číst, jak přijímat tvé slovo. Ukaž mi, co číst, jakým způsobem. Já sám nevím.“ Ne že bych se předtím nemodlil před četbou Písma. Ale tato modlitba najednou tryskala z hlubin pokořeného a chudého srdce. Byla to modlitba chudáka. Tato zkušenost musela přijít! Nemusím ani dodat, že krátce nato „se zapečetěná kniha Bible otevřela“ a začala mě nově oslovovat.
Tyto zkušenosti s Písmem mě totiž přivedly k jednomu pravidlu duchovního života (platí samozřejmě i ve vztahu k Bibli): Na počátku je milost, pak je milost, na konci je opět milost. Naše neúspěchy a pády jsou voláním po tom, abychom volali po milosti! Nestačí sebepropracovanější plán, uvedení do Bible, pomoc biblických komentářů, rozhodnutí. Toto vše má samozřejmě svou důležitost, ale nejdůležitější je milost. Nejdůležitější je postoj „otevřených dlaní“, když každý den očekáváme od Pána milost..
Toto své osobní svědectví píšu proto, abych ukázal, jak důležitá je odevzdanost Pánu. A jak důležitá je jeho milost. Boží slovo se mi najednou „ukázalo“ jako živé Slovo, jako Život, jako Osoba… Slovy papeže Františka: „Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou.“ Tak to je s Písmem: na počátku je setkání s živou Osobou.
Převzato (a redakčně upraveno) z knížky Modlitba s Biblí v ruce.
Zdroj: kna.cz.