Jako kapka v oceánu
Mnozí zoufale přemýšlejí: Hřešil jsem příliš mnoho… A zapomínají, že všechny jejich hříchy jsou jako kapka vody ve srovnání s mořem Boží lásky.
Sv. Silván z Athosu
Starec Silván nemluví tímto tónem proto, že by měl nafukovací svědomí, pro něž je všechno O.K., naopak: jakýkoliv hřích v něm budil velký odpor a ještě více zármutek, protože jej vnímal jako újmu vzhledem k nádhernému Božímu plánu s člověkem. Proto když mluví o kapce a o moři, důraz jeho srovnání samozřejmě nespočívá na přirovnání hřích - kapka, ale na přirovnání hřích - Boží milosrdenství. Tedy ne že by hřích byl něčím tak nepatrným jako kapička vody; hřích je obludná věc, ale Boží milosrdenství je tak obrovské, že ve srovnání s ním se hřích jeví jako pouhá kapka v moři. Podobně učil před mnoha staletími svatý Izák Syrský:
„Tak jako zrnko písku nevyváží velké množství zlata, tak Boží potřeba spravedlnosti nevyváží jeho milosrdenství.
Jako hrst písku vhozená do oceánu jsou hříchy každého člověka ve srovnání s Božím milosrdenstvím.
Tak jako nelze zastavit mohutný proud vody hrstí prachu, tak nemůže být milosrdenství Boží přemoženo zlem jeho stvoření.“
Hřích rozhodně není důvodem, aby se člověk ve strachu před Bohem ukrýval. Měl by se stát odrazovým můstkem, který jej vrhne rovnou do Božího náručí, jak nám radí Terezie z Lisieux: “Ježíš se raduje nad těmi, kteří ho milují a po každé nevěrnosti přijdou, vrhnou se mu do náručí a prosí za odpuštění… Jak málo je známá Ježíšova dobrota a jeho milosrdná láska! Je pravda, že aby se člověk radoval z tohoto pokladu, musí se pokořit a uznat svou nicotu. A to je to, co tolik lidí nechce udělat.“
Bylo by směšné si myslet, že náš hřích zacloní nebo dokonce přeroste Boží milosrdenství, které je nevyčerpatelné jako oceán. S naší bídou se neumenšuje, ale jakoby vzrůstá, protože „naše bída se stává nádobou či odměrkou, do níž se jeho milosrdenství vylévá“.(C.M. Martini)
Tento úryvek je převzat z knihy O milosrdenství s Kateřinou Lachmanovou s laskavým souhlasem Karmelitánského nakladatelství.