Každý den zkoumali v Písmu (Sk 17,11)
Je mnoho cest a způsobů, jak číst Písmo. Je sice možné předložit určité rady a postřehy, jak číst Písmo, avšak nejdůležitější je ZAČÍT. Díky vytrvalému “setkání” s Písmem pak budeme nacházet pro svoji konkrétní situaci ty způsoby četby a ty přístupy k Písmu, jaké jsou pro nás nyní nejvhodnější. Nyní tedy určité rady, které se v praxi osvědčily.
Podle možnosti bychom si každý den měli vyhradit zcela určitý čas pro čtení Písma a pro modlitbu. Nejlepší je volit každý den tutéž denní dobu a najít si nějaké místo, kde nejsme rušeni. Kde však tomu vnější důvody brání, měli bychom důvěřovat tomu, že nám Bůh daruje jiné možnosti k setkání s ním - uprostřed neklidu dne: mohu se například aspoň na chvíli vrátit k textu liturgie nebo k určitému textu pro mě momentálně důležitý. Takový citát si mohu napsat a dát na viditelné místo (třeba na psací stůl), abych to měl před očima.
Pro každodenní četbu Písma a modlitbu budeme obvykle používat úryvek z Písma, který na ten den vychází v našem plánu četby, např. podle sloupku Denní tichá chvíle v Katolickém týdeníku či svého vlastního rozvrhu četby. Úryvek je vhodné si připravit již předchozí večer. Může se však stát, že se pro nás díky okolnostem nebo nějakému duchovnímu impulsu stane živým nějaký jiný text. Pak má tento "přednost".
Jako první si vždy uvědomím, že Bůh je přítomen, že on sám se mnou v tomto textu "rozmlouvá" a že mi jeho pomocí chce říci něco důležitého pro můj život. Pak se modlím k Duchu svatému a pomalu čtu text, snad i několikrát. Rozdělím si jej na menší oddíly, přičemž si v každém z nich mohu to nejdůležitější slovo podtrhnout. Někdy také pomáhá zkusit vymyslet pro každý oddíl vlastní krátký nadpis. Tak lépe pochopím, co chce tento text říci.
Jestliže mě něco zvlášť osloví, prodlévám u toho a nechám tuto pravdu na sebe působit (tak jako i nějaký obraz musím často pozorovat delší dobu, než jej skutečně pochopím). Z tohoto vnímání pak často vyrůstá úžas, otázka, dík, radost, chvála a klanění, nebo nějaká prosba. Tak tento text sám od sebe vede k modlitbě, protože se to vše děje před Bohem a k němu vše směřuje.
Když nějaká myšlenka odezní a přestává ve mně být živou, přejdu k následujícímu oddílu. Jestliže jsem hotov příliš rychle, mohu to celé opakovat. Cílem není teoretické studium textu, nýbrž láskou nesená odpověď na Boží slovo. A ta často zůstává velmi nesystematická a útržkovitá. A přesto jsou tyto osobní náznaky živého vztahu k Bohu něčím drahocenným. Poznávám to podle vnitřního pokoje a síly, jež ve mně takovéto rozjímání zanechá.
Na závěr: nedovolme, aby setkání s Písmem bylo “odděleno” od našich obyčejných povinností. Vnesme slovo Písma do svých běžných povinností i problémů: tak umožníme, aby se toto Slovo skutečně vtělilo.
“Čtěme Písmo svaté, ale čtěme je tak, jak je četli otcové, kteří nám ukázali, jak nejlépe z nich lze mít užitek: čtěme je na kolenou! Čtěme je s vášnivostí hladovějícího srdce! Bylo nám řečeno, že v něm je život a světlo - proč bychom se neměli pokusit okusit něco málo z chuti, kterou mohou rozdávat?” (Paul Claudel,+1955, Miluji slovo)
Úkol: Najdi si vhodný čas a místo pro pravidelné setkání s Písmem.