Napijte se ze studnice církve II.

Slovo a svátost

Církev nás také učí, že má v úctě Boží slovo právě tak, jako uctívá tělo Páně:

„Neustále totiž podává věřícím chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla. Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: vždyť v něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je. V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.“ (Dei Verbum, č. 21; KKC 103-104).

Dva učedníci na cestě do Emauz poslouchali Ježíše, který jim vykládal Písma, a poznali Ho u stolu při prostém gestu lámání chleba. Jak slovo, tak i chléb nám vždy zjeví Ježíše, a zatímco se nám možná nepodaří přijmout Eucharistii každý den, zůstane nám v každém případě část na četbu Písma. Sám sleduji plán každodenní četby Písma, díky němuž projdu celý biblický text za jeden rok, ale jsou zde i další způsoby sycení se Božím slovem. Rovněž používám anglické vydání tzv. „Živé bible,“ které mi umožňuje denně rozjímat mešní texty, a od roku 1976 jsem téměř nevynechal denní četbu knihy „Každý den s Ježíšem,“ praktické příručky pro četbu Písma.

Letos budeme také slavit čtyřicáté výročí skvělého dokumentu Dei Verbum o Božím zjevení, které nás ke čtení Písma nabádá. Jak nám připomíná sv. Jeroným, neznalost Písma je neznalostí Krista. Kristus nám skrze Ducha svatého bude otevírat mysl jako oněm učedníkům putujícím do Emauz. Když studujeme Písmo, Duch svatý se nás ujímá a pomáhá nám porozumět tomu, co čteme – otvírá nám naši mysl. „Aby slova nezůstávala mrtvou literou, je nezbytné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám skrze Ducha svatého ‚otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu.‛ (Lk 24,45)"(KKC 108).

Je samozřejmě možné, že biblické pasáži neporozumíme – tím, že ji vytrhneme z kontextu; tím, že nás zmatou zřejmé protiklady; tím, že nás ochromí pocit vlastní neschopnosti; anebo tím, že usoudíme, že už známe všechno, a tak máme kvalifikaci stát se spasiteli světa! Vždy zůstává nebezpečí přehnaného či nesprávného výkladu, ale pozitiva, ovoce našeho hledání duchovní potravy, bohatě převyšují každé riziko. Centrálním poselstvím charismatické obnovy je, že podstatnou součástí činnosti Ducha, který proměňuje naše životy, je právě zjevení. Musíme Bohu dovolit být opravdu Bohem a nikdy nezapomenout na to, že „ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zach 4,6)

Dovolme tedy Duchu svatému, aby nás vedl při četbě Bible – Boží studnice duchovního života pro všechen jeho lid.

Otvírání studánek

Některé z duchovních studnic, které jsou zde pro nás, mohou být zatím jaksi zasypané, uzavřené či zahalené tajemstvím. Ty vody v nich jsou, ale my se k nim nemůžeme dostat, neboť kvůli okolnímu nepořádku a celkovému chaosu v oblasti se nám ony osvědčené zdroje nového života ani nedaří nalézt. Stejnou výzvu zaslechl také Izák ve 26. kapitole 1. knihy Mojžíšovy: „Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali.“ (verš 18)

Pro Izáka představovala voda ze studní otázku života a smrti pro jeho lid a jeho stáda. Pro nás přístup ke studním rozhoduje o tom, zdali budeme duchovně živí či mrtví, ale přitom nás může dnes zmást spousta věcí – vliv dnešní materialistické společnosti, události mimo naši kontrolu, postoje a skutky druhých lidí. Potřebujeme tyto studnice znovu objevit, odkrýt je a nabrat z nich živé vody, kterou nám Ježíš nabízí.

Zralí křesťané

Bude-li více lidí nabírat vody života ze studnic církve, budeme mít laiky angažovanější a poučenější – a to je něco, co církev potřebuje a hledá. Jak to vyjádřil papež Jan Pavel II., když v předvečer svátku Letnic v roce 1998 oslovil církevní hnutí a nové komunity těmito slovy: "Dnes je tolik zapotřebí zralých křesťanů, kteří jsou si vědomi své křestní totožnosti, svého povolání a poslání v církvi a ve světě!" Máme-li se takovými zralými křesťany stávat, musíme odložit svou nedospělost dorůstat v Krista s důvěrou ve slib sv. Pavla: „Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“ (Ef 4,14)

Nebude-li zde tedy nikdo, kdo by nám byl ochoten či schopen pomoci přejít od duchovní dětinskosti k dospělosti, musíme otevřít své životy Duchu svatému, vložit svou důvěru v Ježíše a pořádně se napít ze studnic církve. Za náš vlastní duchovní život má zodpovědnost každý z nás. Proto je nesmyslné a k ničemu, když budeme sedět na místě a stěžovat si na hlad a žízeň! Musíme vyjít ke zdroji dříve, než bude příliš pozdě.

Převzato s laskavým svolením z časopisu Goodnews 3-4/2005. Překlad -ta-.