Nasloucháš tomu, co posloucháš? I.
Možná je pro nás pohodlnější nechat tyto otázky nezodpovězené, abychom se vyhnuli nepříjemnému pocitu viny či nedostatečnosti. Roztržitost a nesoustředěnost myšlenek je velmi častým problémem: Bible se týká obzvlášť, protože mnohé texty jsou nám důvěrně známé a už nás tolik neoslovují. Je třeba je objevit nově. A k tomu nám poslouží níže uvedené impulzy, které se mohou vyzkoušet jak ve skupinkách, tak individuálně (s malými úpravami). Zlaté pravidlo pravého naslouchání: člověk potřebuje čas. Čas k tomu, aby něco vstřebal, přijal, slyšel.
Budeme-li pracovat s biblickým textem ve skupinkách, je důležité každého povzbudit, aby dokázal říci „já“, tj. vyslovit nad textem své pocity a zkušenosti, a pak je během rozhovoru ujasňovat, rozšiřovat, prohlubovat, ale také relativizovat. A vyslovení „já“ je třeba brát doslovně: každý by se měl zdržet reprodukování názoru druhých, vyhnout se slovům „my“ a „ono se“ a místo toho mluvit o sobě. To nebývá vždy snadné, pokušení skrýt se do anonymity je velké. A v tomto opravdu osobním postoji bychom měli zůstat i při individuální práci s Písmem.
Následující impulzy mají pomoci k navazování dialogu s textem: nejsou to vyčerpávající návody, ale dají se použít třeba jen na začátku meditace nad Písmem. Je to taková široká paleta nabídek, z které si můžeme vybrat podle potřeb. Před vlastním čtením Písma (a aplikací některé uvedené metody) je dobré se chvíli ztišit k modlitbě, prosit Pána o otevřené srdce, o světlo…
Rendezvous s textem
Idea rendezvous pochází z tvarové terapie. Má-li jít při setkání s textem o dialog, je nezbytné vnímat jej jako protějšek, nikoliv objekt; zároveň si účastník musí sám sebe v této konfrontaci uvědomit jako osobu, aby k textu mohl přistoupit. Dobré je zařadit meditaci, při níž člověk vychází z následujících otázek (které se předem přečtou, nebo výrazně napsané vyvěsí):
Co teď cítím? Co od textu očekávám? Jaké je mé postavení vůči textu? Co chci? Čemu se vyhýbám?
Rendezvous zařazujeme hned na začátku nebo po prvním poslechu textu.
Poslech textu
Na úvod text nahlas přečte buď jeden účastník, nebo se několik účastníků střídá po verších či rolích, pokud se k tomu text hodí. Řada textů je natolik známá, že je už pořádně nevnímáme. Hlasité předčítání soustředí pozornost a pomáhá text přijímat jako něco nového, neodbýt ho hned jako starou známou věc.
Prohloubený poslech také podporuje pozornost a intenzivnější vnímání slov. Dá se aplikovat různými způsoby:
1) jiný překlad: text čteme znovu v jiném, pro nás nezvyklém překladu.
2) kroužení kolem textu: účastníci si znovu po částech text pročítají, kolikrát kdo chce. Během závěrečného naslouchání může každý nahlas opakovat slova nebo věty, které jsou pro něj důležité.
Dialog s textem
Při tomto dialogu jde o osobní „vypořádání se“ s textem. Účastníci si text představují jako partnera, před kterým vyjadřují své pocity, pochybnosti atd. Dialog probíhá písemně. Pár typů pro začátek:
Nemohu s tebou souhlasit, protože..., připadáš mi příliš optimistický..., vycházelo by se mi s tebou lépe, kdyby..., je zajímavé, že…
Vlastní dialogy zpravidla v plénu nepředčítáme. Důležitá je však výměna zkušeností získaných při psaní.
Osobní ztotožnění
Jde o pokus uvést text do souvislosti s vlastním životem, s nabytými životními zkušenostmi. Osobní meditaci mohou podpořit následující otázky:
V které životní situaci byl pro mě tento text důležitý?
Kdy (v minulosti) by býval mohl být pro mě důležitý?
Asociace
Podstatou je shromažďování spontánních nápadů. Existují dvě možnosti:
1) volné asociace: účastníci shromažďují své nápady k celému textu. Klademe zcela všeobecné otázky: co vás u tohoto textu napadá? Nač myslíte? Na které lidi, situace, zkušenosti?
2) řízené asociace: vznikají kolem zcela konkrétních pojmů nebo otázek, které z textu vyplývají.
Je na nás pustit se do nového dobrodružství hledání a nalezení pokladu skrytého v Bibli. Můžete si hned vyzkoušet některou z výše uvedených rad. Jak bylo řečeno, člověk potřebuje delší čas, aby něco vstřebal, a to se týká také metod. Je dobré nepřelétat z jedné na druhou, ale držet se určitého přístupu, dokud to bude přínosné.