Nebuďte jen posluchači slova, ale jednejte podle něho (Jk 1,22)

Každé čtení bible jako Božího slova musí být neseno ochotou konat Boží vůli, jak ji lze poznat v Písmu. To neznamená, že se musí každý text chápat jako návod ke konkrétnímu jednání. Bibli jde v prvé řadě o sdělení velkých Božích činů, jejich vrchol tvoří boholidský čin lásky Ježíše Krista a jeho vzkříšení z mrtvých. Celé Písmo svaté je v tomto smyslu "evangeliem" (radostnou zvěstí) a je určeno k tomu, aby nám ve světě smrti zprostředkovalo naději a trpělivost (Řím 15,4). S výpovědí (indikativ) o Božím spásném působení je však zároveň spojena i výzva (imperativ) k obrácení a k víře. (Srv. sukus Ježíšova kázání Mk 1,15: "Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.")

List sv. Jakuba přirovnává posluchače Božího slova k člověku, který vidí svou tvář v zrcadle. Jak se v něm vidí, na to nesmí zapomenout, nýbrž musí ho to nutit k činu: "Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled. Podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá." (Jak 1,23 - 24). Co píše básník R. M. Rilke o tom, jak působí řecké umělecké dílo na pozorovatele (torzo Apollona), platí tím více o Písmu svatém: "...neboť tu není místečka, které by tě nevidělo. Musíš změnit svůj život".

Pro celou bibli platí to, co připomíná 2 Tm 3,16n. s ohledem na Starý zákon: "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti". Cílem Božího slova, které je nám Bohem darované, spočívá tudíž v přetvoření člověka z posluchače v "Božího člověka". Jestliže Pavel v 2K 3,1-3 označuje svou obec jako "Kristův list", který smí napsat svým kázáním a zprostředkováním Ducha svatého, pak to lze v přeneseném smyslu tvrdit i o každém křesťanovi: četbou bible a životem podle ní se může stát "Kristovým listem" a tím jakoby "biblí", určenou k tomu, aby byla mnohými čtena a jinými předávána jako Boží slovo.

Této odpovědi našeho života, jak ji od nás požaduje Boží slovo, se nesmíme vyhýbat tím, že bychom vyžadovali jako podmínku objasnění všech biblických problémů. "I kdyby bylo jen jediné místo v celé bibli, kterému bychom zcela rozuměli, pak bychom měli podle něho jednat a nikoliv si sednout a hloubat o temných, nesrozumitelných místech" (Kirkegaard). Podle Ježíšových slov v Janově evangeliu vede právě následování rad, daných ve jménu Božím, k poznání jejich božské autority: "Kdo chce činit jeho (Boží) vůli, pozná, zda je mé učení z Boha" (Jan 7,17). To je pro mnoho pochybujících a dotazujících se lidí naší doby cesta, která vede k víře nebo pevnějšímu věření. Byť by bylo mnohé v bibli těžko srozumitelné a nejasné, existuje velmi mnoho textů, kterým rozumí každý. Jestliže podle nich žijeme, nemůže se stát, že bychom nebyli uvedeni hlouběji do Božího tajemství. Časem budeme také schopni najít i v pochybných otázkách odpověď, která odpovídá Božímu Duchu, a budeme podle ní žít.

"Kdo však chce dokonale porozumět Kristovým slovům a najít v nich zalíbení, ten se musí snažit přizpůsobit celý svůj život jeho životu." (Tomáš Kempenský: Následování Krista I,1,6)