Poslední důvod stvoření

Existují jistě i jiné „křesťanské
důvody“, které se stávají motivací
ekologické zodpovědnosti pro křesťany, ale
chtěl jsem zmínit pouze tři, které jsou
zdrojem ostatních. Je jasné, že „obdělávat,
chránit a vykoupit stvoření“ je zřejmě
příkazem, který lidé dostali dříve,
než byl Mojžíšovi odevzdán zákon. Spolu s
příkazem sobotního odpočinku (který má
také eschatologický rozměr) je tu příkaz
chránit a obdělávat zahradu, který platí
pro všechny lidi.

Člověk musí zvolit mezi tím, bude-li Božím
místodržitelem, který vládne stvoření
a spolehlivě dává klíčit životu, nebo
ničitelem, vykořisťovatelem stvoření.
Člověk nehřeší jen proti Bohu, proti
bratřím, proti sobě samému, ale také
proti přírodě, když ji často devastuje.

Adam prvního stvoření, totiž ten pozemský,
svým hříchem zhřešil a hřeší
také proti stvoření. Nový Adam však,
ačkoli přišel poslední, a přece je první
v Božím myšlení, věděl, jak žít
se stvořením příkladným způsobem.
Jeho mesiánská činnost se netýkala pouze
vztahu mezi lidmi, ale také se stvořením. Ježíš
miloval zemi a zůstal jí věrný, ukázal
se jako ten, kdo přebývá se stvořením
a je schopný v něm vidět Boží dar a
zodpovědnost pro člověka. Smířený s
přírodou, zvířectvem, lidskou prací,
každodenní skutečností byl schopen z pohledu na
přírodu brát poučení, útěchu
a uměl odpovědět na pláč přítomný
v každé věci. Nebyl pouze dobrým pastýřem
ovcí (Jan 10,10-11), ale také přírody!

A my se podle jeho příkladu musíme tváří
v tvář „poušti, která postupuje“,
jak zvěstoval Nietzsche, a stále poničenějšímu
životnímu prostředí naučit od Ježíše
spatřovat uvnitř stvoření význam
skutečnosti a vnímat nářek (srov. Řím
8,22), ale také chválu všech věcí
(srov. Ž 19,2-5; Bar 3,34-35).

Místem, kde lze tento pohled získat, místem
výsadním a christologickým je naslouchání
tomu, co nás učí eucharistie. Eucharistie je
skutečným základem křesťanských
důvodů pro ekologii. Pouze eucharistický člověk
vnímá stvoření jako Boží dar v
Kristu a v moci Ducha svatého. Pouze eucharistický
člověk rozumí tomu, jak celé stvoření,
pospolitost spolu-tvorů, je eucharistickou hmotou přijatou
do těla Krista, prvorozeného všeho stvoření.
Pouze eucharistický člověk umí čekat,
donec veniat, dokud nepřijde (1 Kor 11,26) – nová
nebesa a nová země, až bude „Bůh všechno
ve všem“ (1 Kor 15,28)!

Maxim Vyznavač píše: „Tajemství
vtělení Slova obsahuje v sobě všechna
tajemství a záhady svatých Písem a skrytý
smysl všeho viditelného; ale ten, kdo zná
tajemství kříže a prázdného hrobu,
zná zásadní smysl všech věcí
a kdo je zasvěcen do tajemné moci vzkříšení,
zná důvod, proč Bůh na počátku vše
stvořil.“¹⁰

Ano, tímto důvodem je Syn, Kristus, věčný
Život, spása a proměnění stvoření
v nová nebesa a novou zemi!

Bratři moji, milujte všechno stvoření, vcelku
i v jeho prvcích, každý list, každý paprsek,
zvířata, rostliny. Budete-li vše milovat,
pochopíte božské tajemství věcí, a
až je pochopíte, budete je den ode dne více poznávat.
Nakonec budete milovat celý svět všeobjímající
láskou.

F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi

Stvoření je ve skutečnosti první knihou
zjevení, kterou Bůh svěřil mysli a srdci
člověka.

Jan Pavel II.

Z knihy Le ragioni cristiane dell´ecologia. Pracovní překlad
David Vopřada.

Poznámky