Posvěcený čas I.: Ráno

“Každá hodina dne má své vlastní zabarvení. Ale tři z nich se na nás dívají s obzvláště jasnou tváří: jitro, večer a mezi oběma hodina polední. A všechny tři jsou posvěceny.

Tvář jitra svítí silněji a jasněji nežli všechny ostatní hodiny. Jitro je počátek. Každého jitra se obnovuje tajemství zrození. Přicházíme ze spánku, v němž se náš život zmladil, a cítíme jasně a silně: "Žiji! Jsem!" A toto prožité bytí stává se modlitbou. Obrací se k tomu, od něhož přichází: "Bože, tys mne stvořil. Děkuji ti, že žiji. Děkuji ti za vše, co mám a čím jsem". A nový život cítí svou sílu a pudí k činu. Tak se obrací k přicházejícímu dni a jeho úkolům. I to se mění v modlitbu:

"Pane ve tvém jménu a ve tvé síle začínám den. Ať je prací pro tebe!"

To je svatá hodina ranní. Život procitá. Je si hluboce vědom svého bytí a přináší Bohu čistý dík tvora. Povstává k nové tvorbě a přikračuje k denní práci, přicházeje od Boha a v Boží síle.

Chápeš, jak mnoho závisí na první hodině dne? Je jeho počátkem. Možno jej také začít bez počátku, bezmyšlenkovitě a bezděčně do něho sklouznout. To není potom vůbec žádný "den", nýbrž cár času, bez smyslu a bez tváře. Den však je cesta; chce směr. Den je dílo; dílo vyžaduje jasnou vůli. Den je tvůj celý život. Tvůj život je takový jako tvůj den. Život však chce mít tvář.

Vůli a směr a jasnou, k Bohu hledající tvář, to vše zjednává jitro.

Úryvek z knihy Posvátná znamení uveřejňujeme s laskavým svoolením vydavatele, Karmelitánského nakladatelství.