Poušť

Hlad po životě je tak velký! Kdo utiší onu touhu po čemsi: po čem vlastně? Sám nevím. Každý okamžik je plný neklidu, zmítán zážitky.

Uznání a obdiv ztišují onu touhu – děti, které lžou, přehánějí až do extrému, vidí se jako hrdinové a supermani, ale jejich touha zůstává neukojená.

Později se bytí muže probouzí – ona touha dostává nové jméno: žena. Vlastní velikost, vlastní krása, vlastní inteligence mají jeden cíl: zalíbit se. Dokáže požitek naplnit? Je kapkou dopadající na rozpálený kámen. Stále opakovaně přetrvává neuspokojení, a hlad a touha narůstají, stále méně schopné naplnění.

Výstřednosti již nemohou onen neklid spoutat: dobrodružství, zážitky, cestování, dráždidlo za dráždidlem. Až k umělému vystupňování, droze – dobrodružné cestě ducha k novým světům. Vystupňování požitku, oné touhy … co ji může ztišit? Tajuplné věci za hranicemi vnímání? Duchové? Mystické stavy a skryté síly? Nebezpečí roste a přichází strach.

Živote, jak jsi ohrožen!

Odkud se mi dostane pomoci? Zde je jeden, který je dobrý. Je všemocný; zeptej se jeho! Já se ho ptám. On má jméno, církev, poselství. Dává nám svoji Matkou a ukazuje nám svého Otce. Ježíš, onen Pomazaný.

On nám dává přislib: Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. [pozn. překl.: J 4,14] On je chlebem, potravou věčnou. Konečně, po letech chmurných omylů, záblesk světla a naděje. Následuj ho tedy!

Ona touha přetrvává. Modlitby, výkřiky o pomoc, hledání cest. Kde jsi, můj Bože, proč jsi tak daleko? Proč tolik utrpení, tolik osamělosti, tolik opuštěnosti? Žít, pouze žít! Ty, světe plný utrpení – trpící světe!

Putování pouští: naplní se proroctví a vytryskne pramen? Vytryskne voda ze skály?
Přesto útrapy, den za dnem. Ukaž se, Pane, ztiš onu touhu! Kříž? Vzkříšení? Kam máme jít? Jsi to Ty, který máš slova života!

Touha samotná zůstává modlitbou na poušti.

Z německého Feuer und Licht přeložil Pavel Doubek. Uveřejněno s laskavým svolením vydavatele.