Sedm pravidel k pochopení Písma III.
Těchto pár jednoduchých rad vám pomůže lépe porozumět tomu, co Boží slovo skutečně říká.
V předchozích částech:
1) Hledej, co chtěl autor sdělit
2) Čti úryvek v jeho kontextu
3) Urči literární druh (žánr) čteného úryvku
4) Čti s ohledem na historické a kulturní pozadí vzniku Bible
5) Čti s ohledem na gramatickou stránku a stavbu pasáže
6) Zkušenost je třeba vykládat ve světle Písma, ne Písmo ve světle zkušenosti
Stále sleduj celek biblické zvěsti (celou radu Písma)
Biblický úryvek bychom nikdy neměli číst odděleně od celého Písma. Zatímco Bůh je tím definitivním Autorem celku, do Bible přispívalo mnoho lidských autorů. Ačkoliv Bible je sbírkou mnoha knih, je to zároveň také Kniha jedna. Ač nám vypráví mnoho příběhů, všechny spolu tvoří Příběh jediný.
Z tohoto pravidla plyne několik důležitých závěrů. Zaprvé: nikdy bychom neměli založit nauku či morální poučení Písma na málo známém či nejasném úryvku. Ty nejdůležitější myšlenky jsou v Bibli vždy uvedeny více než jednou. Pokud nás text poučuje o čemsi, co zní tajemně, sám je obtížně pochopitelný a navíc nenacházíme jiný text, který by náš závěr podpořil, nesmíme mu přikládat přílišnou závažnost.
Za druhé: pokud jedna pasáž (A) zdánlivě říká něco, co je v jasném rozporu s jiným místem (B), musíme ji (A) vykládat se zřetelem k B. Jinými slovy – význam obtížnějšího textu je nutno odvodit tak, aby tento byl ve shodě s tím, co praví Písmo jako celek.
Vloni jsem byl požádán, abych v oblíbeném rozhlasovém pořadu diskutoval na téma Kristova návratu. Ve studiu se mnou byl jeden učitel, který právě dopsal rozvláčnou knihu, v níž dokazoval, že Ježíš měl přijít znovu v roce 1994.
Ta diskuse by se nebyla uskutečnila, pokud by on se svými příznivci použil tuto radu. Ano, měli po ruce všemožné komplikované matematické důkazy založené na podivných výkladech Písma, které je přivedly k přesvědčení, že se Kristus má opravdu v roce 1994 vrátit na zem. Ale zdravé učení Písma jednoduše jejich argumenty vyvrací. Pohlédněme na Mk 13,32:“O onom dni ani hodině neví nikdo.“ Tento verš by měl stačit na to, aby zastavil všechno manipulování.
Abychom mohli uchopit celou Boží zprávu, musíme studovat témata a analogie, které se táhnou od Geneze až po knihu Zjevení. Potom při čtení jakékoli pasáže budeme schopni určit její místo v rozvíjejících se dějinách spásy.
Toto pravidlo je zvlášť důležité při četbě textů starozákonních. Nakonec i sám Kristus nám říká, že celý Starý Zákon, nejen mesiánská proroctví, vyhlížejí Jeho příchod (Lk 24,25-27.44). Přečtěme si prvních 11 veršů ze 4.kapitoly Markova evangelia, kde je popisováno Ježíšovo pokušení na poušti. Máme-li při četbě na mysli smysl celého Písma, můžeme zaznamenat v údaji o 40 dní a 40 nocí trvajícího pobytu Ježíše, Syna Božího na poušti, určitá znamení. Ta mohou odkazovat na 40tileté putování izraelitů pouští. Ale toto srovnání jde ještě dále. Izraelci byli totiž pokoušeni ve stejných oblastech jako Ježíš: (1) hlad a žízeň, (2) zkoušení Boha a (3) uctívání falešných bohů. A tak Ježíš ukazuje, že On jako Syn Boží, je poslušný v tom, v čem Izraelci poslušnost neosvědčili. Na pokušení Ježíš reagoval tím, že citoval z Deuteronomia, právě toho textu, který byl obsahem Mojžíšova kázání na konci 40--tiletého putování.
Čteme-li Písmo s ohledem na jeho celý význam, jsme nejen ochráněni před mylnými závěry, ale navíc získáme i hlubší pohled do Božího Slova.
Závěr
Naprosto objektivní přístup ke čtení a porozumění Bible neexistuje. Každý z nás k ní přichází se svými otázkami, problémy, starostmi i radostmi. A nelze k Bibli přijít jinak než s vlastní kulturní a společenskou zkušeností. Tato pravda ale představuje vedle velké výhody i jisté nebezpečí.
Výhodou je, že Bible má co říci ke každému životnímu příběhu. Tím nebezpečím je, jak jsme poznali, že Slovo Boží se překrucuje a čte způsobem, kterým nikdy být čteno nemělo.
K tomu, abychom se vyhnuli tomuto nebezpečí a zároveň měli z Bible největší užitek, máme ještě tři rady. Tou první je řídit se našimi sedmi pravidly porozumění Písma. Ta nám pomohou nevkládat do textu své vlastní názory a naproti tomu odhalit úmysl samotného Autora.
Druhou radou je číst Písmo ve společenství. To znamená: nebýt při interpretaci Písma osamělým běžcem. Mluv s druhými o tom, co pro ně Bible znamená a buď ochoten přijmout i to, jak oslovuje je. Čti knihy, které napsali křesťané různých povolání a pocházející z odlišných kulturních prostředí.
A konečně, ponoř své naslouchání Písmu do modlitby a pros Ducha svatého, aby ti otevřel oči a tys mohl najít celou pravdu v Bibli obsaženou. Bez Ducha nelze Boží Slovo pochopit.
Porozumění Písmu však nemá být vyčerpávajícím břemenem. Koneckonců, Bůh, který nám Své Slovo dal, touží, abychom mu rozuměli. A Jeho touha je silnější než naše!
Přeložil