Touha po změně
Stojíme na počátku nového roku a rychle se nám již blíží doba postní. Autor se v tomto článku zamýšlí nad tím, jak je důležité chtít, aby nás něco pohnulo ke změně v duchovním růstu.
Nedostatek duchovních bublinek
Všichni známe ony dvoulitrové plastové lahve na limonádu. Nejprve jsou plné bublinek a je opravdovým osvěžením napít se. Když však láhev z poloviny vypijeme, bublinky vyprchají a nápoj se stane mdlým a nechutným. S naším křesťanským životem to může dopadnout podobně. Po duchovním probuzení je každý plný elánu a entuziasmu pro věci Ducha. Uběhne ale několik let, a my zjistíme, že jsme svou prvotní horlivost ztratili. Pocit uspokojení, nedbalost a kompromis dostávají konečně šanci, a to v mnoha oblastech.
1. Z toho či onoho důvodu, např. nadměrné extroverze nebo nedostatku sebepoznání, ztrácíme kontakt se svými duchovními tužbami.
2. Začneme vynechávat některé z duchovním úkonů, které praktikujeme, např. přestaneme chodit ke svátosti smíření nebo se modlit v jazycích, či tak činíme sporadičtěji a s menší upřímností a přesvědčením.
3. Když už jsme ztratili ponětí o svých duchovních touhách, můžeme je začít nahrazovat jinými tužbami, např. požitky, oblibou u druhých či mocí. Začínáme chtít pěkné věci či úspěch a vliv. Výsledkem toho je, že ve svém životě vědomě tolerujeme hříšný postoj nebo praxi.
Pokud jsme se takto stali vlažnými, vyplatí se připomenout si, co říká Pán:
„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech“ (Zj 3,15-16).
Pamatuj na své duchovní obrácení
Jak můžeme skoncovat s tím, že Pána takto zklamáváme? Když jsem o této otázce přemýšlel a modlil se, přicházely mi na mysl dva texty. První praví: „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid“ (Jr 6,16). V druhém říká Pán: „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš“ (Zj 2,4-5).
Touhy, které probouzí Bůh
Tyto touhy byly a dosud jsou velmi důležité, protože bez nich do našeho života nemůže přijít požehnání a obnova. Čím silnější a hlubší tato touha je, tím větší bude i následující požehnání. Proto je důležité, abychom si stále velmi intenzivně připomínali bažení, které vedlo k našemu novému životu v Kristu. Nezáleží na tom, jak mnoho jsme se vzdálili od přímé a úzké cesty. Bůh nezmění naše povolání ani neodejme svou uschopňující milost. Když se vrátíme zpět k Pánu celým svým srdcem, Bůh nám pouze nepožehná, avšak bude to, jako bychom z cesty nesešli. Budou na nás vylity nové milosti. Co víc, můžeme se sami ptát: „Které milosti opravdu chci teď?“ Když na tuto otázku můžeme odpovědět, neunikne nám činnost Boží milosti uvnitř nás. Pavel velmi dobře pozoroval: „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Flp 2,13).
Jedno vede k druhému
Když již touha, kterou po hlubším vztahu s Pánem podnítil Duch, byla naplněna, můžeme v sobě také cítit motivaci obnovit náš závazek duchovní praxe. Výsledkem toho může být, že daleko spíše strávíme více času při denní modlitbě způsobem ukázněným a nerozptýleným. Jak se zvětšuje naše vnímavost pro vztah s Bohem a s božskými skutečnostmi, zjistíme, že se snáze odvracíme od světských a nepatřičných tužeb a lnutí, která zarmucují svatého Ducha. Nebudeme se obracet pouze z mdlé povinnosti, ale ze srdečného přesvědčení. Chceme-li proto navrátit svému životu duchovní „bublinky“, je třeba, abychom si v tomto období roku dobře odpověděli na otázku, kterou položil Ježíš dvěma mladíkům: „Co chcete?“ (Jan 1,38).
Přejato s laskavým svolením vydavatele z časopisu Goodnews anglické CHO. Překlad David Vopřada.