V Ježíšových stopách

Ježíš k nám v evangeliích mluví o tom, jaký je jeho vztah k těm, které si vyvolil za své učedníky. Pro každého člověka, který se rozhoduje následovat svého Mistra a Pána, je to každodenní rozhodování se pro něj. Postní období je zrovna takovým časem, „časem spásy“ (2 Kor 6,2), údobím, kde se můžeme pro Ježíše znovu rozhodnout, opět se odřeknout všeho zlého a v dů-věře se přimknout k němu.

S obnoveným srdcem (Ez 36,26) tak budeme moci v průběhu noci, kdy byl Kristus vzkříšen, slyšet radostnou zvěst o tom, jenž jako vítěz vystoupil z hrobu. Tím hrobem není pouze hrob v jedné z jeruzalémských zahrad, ale také hrob všeho temného v nás – hříchu, polovičatosti, bolesti, nicoty. Učedník je ten, který vzkříšeného Pána nechává vstupovat (nejen zavřenými dveřmi) do všech těchto situací ne-života v sobě.

Pomocí následujících „otázek a odpovědí“ se můžete pravdivě podívat do sebe a uvědomit si před Ježíšovou tváří, jaký vztah k němu vlastně mám. Co to znamená, že jsem jeho učedníkem, služebníkem, přítelem, že jsem křesťanem? Můžeme z tohoto poznání vyvodit určité závěry pro svůj život. Prosme Boha, aby nám ukázal oblasti ve vlastním životě, kde je třeba změny, aby se na našem životě mohl Pán skutečně oslavit, aby se celý náš život, vše co jsme a co děláme (srov. Kol 3,17), mohl těšit z jeho požehnané vlády. Možná ti pomůže, když si „svou“ odpověď zaškrtneš.

Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.“ (Lk 9,23)

• Ve svém životě jsem si už pár věcí odřekl/a a myslím, že Bůh je s tím spokojený.
  
• Nevím, co znamená „zapři sám sebe“.
  
• Pravidelně se modlím, aby mi Bůh pomohl řídit svá přání tím, co chce on.
  
• Začínám si uvědomovat, že vlastně žiju sám/sama pro sebe, a chci poznat víc, co to znamená žít pro Boha

Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ... nes každého dne svůj kříž.“ (Lk 9,23)

• Křesťanský život mě zatím moc nestál.
  
• Každý den se snažím obětovat všechno – čas, peníze, pohodlí – plnění Boží vůle.
  
• Trochu už vím, co znamená kvůli Ježíšovu jménu trpět, co lze kvůli němu od lidí očekávat. Možná příjdou na řadu ještě nové kříže...
  
• Utrpení, které mě zatím potkalo, je kvůli mým vlastním chybám a selháním.

Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ... následuj mne.“ (Lk 9,23)

• Ježíše chci opravdu upřímně následovat, zatím ale nevím, kam mě povede.
  
• Myslím, že Pán mě dovedl k této chvíli v mém životě, a jsem si jistý, že tohle místo je jeho vůle pro mě.
  
• Upřímně řečeno, následování Ježíše, tedy nebát se žít s ním kdekoli a kdykoli, pro mě nemělo doposud žádnou velkou prioritu.
  
• Myslím, že k tomu, abych Ježíše mohl skutečně následovat, být takový, jaký je on, jej musím nejprve více poznat.
  

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ Lk 14,26

• V této oblasti je pro mě nejtěžší, že miluji svůj vlastní život.
  
• Tomuto verši teď nerozumím.
  
• Můj Pán je pro mě opravdu „číslo jedna“ a chci jej milovat nade vše.
  
• Bůh mi ukazuje, že určitý vztah s někým je pro mě důležitější než vztah s ním.

„Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. “ Lk 14,33

• Vím, že vše, co mám, patří Bohu. Chci s tím naložit, jak jen Bůh chce.
  
• Myslím, že po mně Bůh možná chce, abych se vzdal něčeho ze svého vlastnictví. Modlím se za to, abych poznal, co s tím v této chvíli udělat.
  
• Vidím, že něco z mého majetku v jistém smyslu „vlastní“ mě. Určuje můj životní styl a naplňuje můj čas více, než by mělo.

„Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: «I vy chcete odejít?» Šimon Petr mu odpověděl: «Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.»“ Jan 6,66–69

• Ježíš nám ukázal, jak dojít spásy a věčného života.
  
• Začínám vidět, že se Ježíš v mém životě objevuje stále více, že opravdu on je má spása a mé vysvobození.
  
• Ježíš je pro mě opravdu životem – cokoli dělám, snažím se dělat k jeho oslavě. Nemám ke komu jinému jít.
  
• V mém životě jsou stále jiní bohové, jiní učitelé, jejichž slovem se řídím.

„Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.“ Jan 8,31

• Boží Slovo se mne moc nedotýká. Možná je to i tím, že se mu málo věnuji, že tu bibli ani moc nečtu.
  
• Snažím se naslouchat tomu, co mi Ježíš říká konkrétně v každodenní situaci. Vím, jakými způsoby ke mně může promlouvat, a před jeho slovem se „neskrývám“.
  
• Písmo svaté často i slyším a někdy i čtu. Můj život ale více ovlivňují jiná slova - přátelé, nepřátelé, svět, média, ...
  
• V bibli si často čtu, ale Boha v tom všem neslyším.

„Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ Jan 14,12

• Vidím, že v některých věcech konám opak toho, co Ježíš říká.
  
• Ve svém životě se nijak neangažuji pro růst Božího království.
  
• Nějakým způsobem vidím, že se v mém životě projevuje Boží moc. že jsem schopen druhým lidem sloužit v Ježíšově jménu.
  
• Druhým lidem sloužím, teď ale vidím, že to možná není právě to, co po mně Ježíš chce.

A na závěr: Které oblasti mého života mohu změnit, abych mohl dále růst, být plněji Ježíšovým učedníkem, služebníkem a přítelem? Nevyzývá mě Pán ke změně některých mých postojů?

(dv)