Znamení a zázraky

Velmi často o mnoho přicházíme, protože žijeme na nízké úrovni přirozeného, všedního a vysvětlitelného. Nenecháváme Bohu místo, aby udělal něco úžasného a lepšího nad naše pomyšlení. Někteří lidé zavrhují možnost zázraku úplně. Mnohem více lidí by nejspíš přiznalo, že věří, že zázraky existují, ale určitě by nečekali, že nějaký zázrak může pomoci i jim.

Když se zamyslíme na úryvkem Písma výše, vidíme, že Ježíšova veřejná činnost začala převahou nadpřirozených udravení a osvobození. Židé rozuměli, že jejich dějiny zjevují Boha síly, a Ježíš nyní přináší království Boží a jeho činnost je provázena znameními a zázraky, které potvrzují tuto zprávu. Uzdravení svědčí o tom, že Ježíš je slíbený Mesiáš, předpovězený v proroctvích Starého zákona - "On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl." (Mt 8,17)

V srdci evangelia - radostné zprávy - stála skutečnost, že Ježíš má moc odpouštět hříchy. Ježíš užíval své moci uzdravovat, aby prokázal pravost této živé pravdy. Je snadnější říci 'odpouštějí se ti hříchy', nebo říci 'vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," tu řekne ochrnulému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal a odešel domů. Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem. (Mt 9,5-8)

Někdy Duch svatý vedl Ježíše tak, že léčil pouze vybrané lidi - tak je tomu často i dnes. Je jasné, že v ranných dobách mělo být evangelium hlásáno nejprve Židům. Ale pak existovali také lidé mimo "vyvolený národ", kterým se dostalo zázraku, protože měli velkou víru, jako např. římský setník, jehož služebník byl uzdraven (Mt 8,15). Vzpomeň i na kananejskou ženu, která prosila za svou dceru (Mt 15,28).

Znamení a zázraky nezaručují spásu. V Ježíšových dobách, stejně jako dnes, eistují lidé, kteří jsou přítomni zázraku a přitom mají stále tvrdé srdce. Tak jako v Kafarnaum: Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo najvíc neho mocných skutků, že nečinila pokání (Mt 11,20). Jak asi Ježíše muselo olet, když se vrátil do svého rodného města Nazareta. Našel tam přátele, příbuzné, kamarády z dětství, kteří se mu posmívali a ztráceli tak milosti, které bývali mohli přijmout. A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě." A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. (Mt 13,57-58)

Znamení a mocné činy nedostali ale ti, kteří o ně žádali se špatnou motivací: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše" (Mt 12,39). Poklady nelze sdílet s těmi, kteří jimi opovrhují - "Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás." (Mt 7,6)

Jedním z našich největších problémů se zázraky může být naše neschopnost Pánu děkovat za to, co pro nás velkého i malého udělal. Vezměme si poučení z příběhu o devíti malomocných z deseti (anebo snad devíti z deseti "okamžiků milosti", která jsou nám dány) (srov. Lk 17,12-18)

Chce Pán stále ještě prokazovat milost svému lidu nadpřirozeným způsobem? Odpovědí je určitě ano! Je třeba, abychom se modlili a nepřestávali. Ježíš nás učí: "Proste a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno." (Mt 7,7-8) Pán má k tomu, aby vám požehnal jak na rovině přirozené tak i nadpřirozené, jeden ohromující důvod - má vás rád.

-----

Přeložil David Vopřada. Převzato z časopisu The Proclaimer, Vol. 7 (2001), No. 2 s laskavým souhlasem autora.