Zpáteční cesta učedníků do Emauz II.

2. Liturgická struktura
vyprávění

Změna od nevědění
k poznání a od neštěstí ke štěstí
je psána na stejných řádcích jako
liturgie: dvě části odpovídají
liturgii slova a liturgii chleba. V první části
vyprávění Ježíš kráčí
s učedníky a vysvětluje jim Písma. Přesněji,
čte znovu Písma, aby jim vysvětlil všechno,
co se týká jeho osobnosti a poslání –
svůj život, svou smrt a své vzkříšení.
Začíná od Mojžíše a pokračuje
proroky, což jsou dvě nejdůležitější
části Písma pro židy. Mojžíšův
zákon tvoří pět knih Pentateuchu (Genesis,
Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium) a proroci obsahují
tři proroky velké (Izajáš, Jeremiáš
a Ezechiel) a dvanáct malých (Ozeáš,
Joel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš,
Nahum, Habakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš
a Malachiáš). Ježíš, podle vyprávění
svatého Lukáše, prochází celou
biblí, aby se zastavil na místech, která se
týkají Mesiášova osudu. Zvláště
chce ukázat, že Písmo „předpovědělo“
jeho smrt a vzkříšení. Toto čtení
Písma má za cíl naznačit, že dějiny
nekončí s Ježíšovou smrtí. Dovoluje
číst stejné události ve zcela novém
světle.

Po této dlouhé „liturgii
slova“ následuje „liturgie chleba“.
Tentokrát se protagonisté zastavují
v přístřešku, zřejmě kolem
stolu, a jí spolu obvyklý pokrm poutníků,
tedy kus chleba. Rozdílení chleba byl v hebrejském
světě způsob, jak ustanovit či potvrdit svazky
mezi přáteli a společníky, které
spojovala stejná práce, projekt nebo ideál.

Odborníci diskutují o
tom, zda Lukášův text 24,30.35 zdůrazňuje
eucharistii nebo ne. Pro naši úvahu neznamená
odpověď na tuto otázku mnoho. Můžeme ale říci,
že opravdu existuje pojítko mezi společným
hodováním Ježíše s učedníky
za jeho života, jídlem spolu s učedníky na cestě
do Emauz a slavením eucharistie, protože všechny tři
mají společný význam. Tato společná
jídla viditelně ukazují společenství,
které spojuje ty, kdo se ho účastní. Pokrm,
který Ježíš pojídá s učedníky
na cestě do Emauz, demonstruje, že toto společenství
života překvapivě přežívá Kristovu smrt.
Eucharistie má za svůj cíl slavit přítomnost
Vzkříšeného uprostřed společenství
jeho věřících. Podle Skutků apoštolů
(2,42; 20,22; 27,35) je lámání chleba rituál,
který první křesťané slavili
pravidelně.

Prostými slovy můžeme říci,
že „liturgie“ našeho vyprávění
má za cíl dát nový život přátelství
a projektu, který smrt násilně ukončila.
Ježíš doprovází učedníky,
vyptává se jich, aby rozpoznal stav jejich nitra, a pak
vysvětluje Písmo a láme s nimi chléb. Pro
učedníky bylo nejdůležitější
právě toto. Na konci vyprávění jsou
znovu přesvědčeni, že Ježíš je jejich
průvodcem na všech cestách tohoto světa. Jako
tenkrát je i nyní přítomen, má-li
starost a pečuje-li o své společníky, když
čte a vykládá Písma a když láme
rozděluje chléb mezi přátele. Na těchto
místech je vzkříšený Ježíš
živý, přítomný a činný.